1_Úvod do předmětu Základy právních nauk

Ve Sbírce mezinárodních smluv se vyhlašují sdělením ministerstva zahraničních věcí:

platné mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána,

oznámení a výpovědi mezinárodních smluv,

rozhodnutí přijatá mezinárodními orgány a orgány mezinárodních organizací, jimiž je Česká republika vázána.

Vedle výše uvedeného existuje Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, kde se uveřejňují všechny nálezy a usnesení Ústavního soudu.

Právní normy jsou obecně závazná pravidla lidského chování, stanovená nebo uznaná státem (resp. mezinárodním společenstvím států), jejichž porušení stát sankcionuje (resp. státy vytvořené mezinárodní instituce sankcionují). Jsou základním elementem příslušného právního systému. Právní normy nejsou zcela shodné s jednotlivými ustanoveními zákonů, dalších právních předpisů a jiných pramenů práva.

Z uvedené definice vyplývá, že právní normy mají tyto specifické rysy:

1) Závaznost

Právní norma je závazné pravidlo chování, neboť stanoví oprávnění a povinnosti. Oprávnění vymezujeme jako možnost určitého chování (popř. míru možnosti), povinnost pak jako nutnost určitého chování pod hrozbou sankce.

Právo je univerzálním normativním systémem. Je spojeno se státním uznáním (státní autoritou) - norma je uznána nebo přímo vytvořena státem. Stát však nemusí být vždy tvůrcem právní normy (např.u obyčejové normy, normy mezinárodního práva).

2) Formální určitost

Stát uznává normy v určité právní formě a v takové formě musí být norma i vyjádřena. Formou se rozumí pramen práva, určitá vnější podoba práva. Příslušná forma, v níž jsou právní normy obsaženy, musí být státem uznána. Právní normou je jen taková norma, která je obsažena ve státem uznaném prameni práva (např. zákon, právní precedens, právní obyčej atd.), přičemž právě formální pramen dodává pravidlu chování vlastnost právní normy.

3) Obecnost

Právo platí zásadně pro všechny subjekty na území státu (princip teritoriality, opakem je princip personality, tj. právo vázané na osoby – viz dále). Právní norma upravuje chování druhově určených subjektů (adresátů) a rovněž jejich oprávnění, povinnosti i sankce jsou stanoveny obecně.

Způsob vymezení okruhu subjektů, na něž se norma vztahuje, se však různí. Některé normy se týkají každého (formulace ,, každý je povinen ... nikdo nesmí... "), častěji jsou však adresáti norem blíže specifikováni (např. občané, vojáci, studenti). Právní norma může upravovat chování i jedinečného subjektu (např. prezident republiky'); rozumí se pak, že každý, kdo bude prezidentem ČR, má, resp. bude mít určité právo či povinnost.

4) Vynutitelnost

Pokud právní norma ukládá určité povinnosti a stanoví i hrozbu sankcí v případě jejich nedodržení, lze zpravidla vynutit splnění jak primární povinnosti, tak i sekundární povinnosti sankční povahy.