1_Úvod do předmětu Základy právních nauk

1. kogentní (kategorické) – jsou formulovány natolik imperativně, že nedávají žádný prostor po vůli adresáta normy. Ten musí přesně ustanovení normy naplnit. Toto je typické pro oblast veřejného a procesního práva (§ 46, § 479 OZ).

2. dispozitivní – buď vůbec nestanoví pravidlo chování nebo ho stanoví podpůrně, tzn. subjekty práv. vztahu si vlastní dohodou stanovily určili pravidlo chování; pokud si ho nestanovily, nastupuje podpůrné ustanovení příslušné podpůrné právní normy. Toto je typické pro oblast soukromého práva (§ 507, § 545 OZ).

   • podle použité legislativní techniky

1. taxativní – vylučují možnost použití ustanovení, které je vně normy. Tzn. má přesné, úplné a konečné vymezení

2. demonstrativní – příkladné vymezení, vyjádřeno slovy zejména, apod.,

3. blanketové (bílé, nevyplněné normy) – tato norma neobsahuje vlastní pravidlo chování, ale zmocnění stát. orgánu k provedení podrobnější práv. úpravy

4. odkazující – vyskytují se uvnitř zákonů, tzv. legislativní zkratky, aby zákonodárce omezil množství textu (např. odkáže na ustanovení jiného paragrafu)

   • podle ostatních kritérií

1. definiční – zákonodárce má zájem na tom, aby často se opakující spol. vztahy vymezil přesně, aby byla sjednána práv. jistota, tyto vztahy jsou obvykle definovány v nadpisu (§ 115 OZ – Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.)

2. operativní – objevuje se zde technický postup (např. kompetence, rozsah a pravomoci orgánů státní moci), patří sem normy blanketové

3. deklaratorní – vymezují např. principy, zásady a normy

4. kolizní – řeší střet dvou právních řádů. Skládají se z tzv. rozsahu (okruh právních otázek – čeho se to týká) a navázání (spojení s příslušným právním řádem v dané otázce).

Působností právní normy se rozumí vymezení rozsahu realizace a aplikace právní normy. Rozlišují se čtyři roviny působnosti právních norem:

a) věcná působnost,

b) prostorová působnost,

c) osobní působnost,

d) časová působnost.

Věcná působnost

Věcná působnost právní normy se týká skutkové charakteristiky případů, které právní norma (jejich souhrn, tedy právní institut) upravuje. Je dána předmětem, na který působí (věcnou problematikou, která je normou upravena). Podle věcné působnosti se normy dělí na:

• obecné (s obecnou působností) - „lex generalis" - vztahují se na větší počet stejných případů,

• speciální (se zvláštní působností) - „lex specialis" - upravují odlišně věcně shodnou problematiku.

Například občanský zákoník upravuje soukromoprávní vztahy, zákoník práce upravuje zejména vztahy zaměstnavatelů a zaměstnanců.

Pro předpisy stejné právní síly platí: speciální norma má přednost (lex specialis derogat legi generali), pokud však v určité problematice není zvláštní úprava, použijeme obecnou.