1_Úvod do předmětu Základy právních nauk

V 11. století se Justiniánovy zákoníky začaly studovat na právnických školách v Itálii, zvláště na boloňské univerzitě, a staly se základem přijetí římského práva ve středověku a jeho dalšího šíření pomocí glosátorů a komentátorů zejména do střední Evropy.

Do 18. století se pak ve střední Evropě a v Německu uplatňovala tzv. recepce římského práva, kdy v případě nedostatečně upraveného domácího práva bylo možné uplatnit právo římské, z něhož pak platilo to, co bylo ve skutečnosti použito a převzato.

Jak bylo naznačeno právo prodělávalo a stále prodělává vývoj z hlediska historických etap. Tento vývoj je zaznamenán i z hlediska místních a regionálních specifik. A z tohoto důvodu se postupně vyvinulo několik světových systémů.

Právo kontinentální

Evropské (kontinentální) právo nebo také kontinentální typ právní kultury je typ práva, který se vyvinul v Evropě na přelomu 18. a 19. století. Stalo se tak pod vlivem římské právní tradice, dobového racionalismu a přirozenoprávní teorie s ohledem na tehdejší trendy. Jeho rozšíření zahrnuje nejen původní kontinentální Evropu, ale také dříve kolonizované státy na ostatních světadílech.

Základním znakem kontinentálního práva je zákon jako prvotní právní pramen. V kontinentální kultuře je také výrazná tendence seskupovat zákony do kodexů – zákoníků. Oproti angloamerickému typu kultury se liší rovněž jinou právní terminologií a dělením práva na veřejné a soukromé.

Soudy jsou obecně závaznými právními normami vázány a toto právo aplikují.

Kontinentální typ lze geograficky rozdělit do několika okruhů:

• románsko–germánský okruh (zahrnující právní řád České republiky)

• skandinávský okruh

• balkánský okruh

• okruh bývalých kolonií (právo prosazováno s ohledem k místním tradicím) !!! kolonizátor – systém práva kontinentální

Právo angloamerické

Angloamerické právo, někdy ostrovní nebo anglosaské právo, je právní systém založený na obecném právu. V angličtině se výraz common law používá jak pro celý právní systém, tak pro obecné právo, které je dnes jeho částí.

Obecné právo, společné právo, nebo někdy též soudcovské právo je právo tvořené soudci skrze precedenty (angl. case law), rozhodnutí soudů a tribunálů. Tím se liší od zákonů (které přijal zákonodárce), vyhlášek a předpisů (normativních právních aktů výkonné moci).

Angloamerický právní systém přikládá obecnému právu váhu precedentu na základě toho, že by přece nebylo spravedlivé nakládat při různých příležitostech s obdobnými fakty různě. Soubor precedentů se v angličtině nazývá „common law“ a je závazný pro budoucí rozhodnutí. V případech, kdy se strany (účastníci sporu) nedohodnou na právní kvalifikaci, bude se soud řídit posledním precedenčním rozhodnutím příslušného soudu. Pokud již byl podobný spor rozřešen v minulosti, je soud povinen následovat logiku předchozího rozhodnutí. Tento princip je známý jako stare decisis. Pokud však soud shledá, že současný spor se zásadně liší od všech předchozích případů, má soudce pravomoc a povinnost precedent vytvořit. Rozhodnutí se potom stane „případem zakládajícím precedent“ (angl. case of first impression) a bude závazným pro budoucí případy.