Otázky ke zkoušce

Na počátku 20. Století vyslovil americký psycholog John B. Watson názor, že vědeckému poznání je přístupné pouze chování – behavior, ať už zvířat nebo člověka a proto by mělo být předmětem psychologie. Soudil, že ve všech ostatních přírodních vědách je možno pozorování opakovat a pokud chce být psychologie – introspekce nesplňovala, naopak pracovala s pojmy, jako vědomí, nevědomí, pud či myšlenka, které nebyly pozorovatelné.

Behavioristé odmítali vůbec uvažovat o duševních procesech jednotlivce, za skutečně vědecké považují jen zkoumání typu S – R (stimulus nebo podnět – reakce), tedy zkoumání podnětů v okolí a následných reakcí jedince. Osobnost jedince z tohoto schématu zcela ztrácela, behavioristy nezajímaly vrozené dispozice jedince, ale pouze vrozené a naučené formy chování. Později připouštěli existenci osobnosti jedince O, ale i nadále je považovali za nepoznatelnou „černou skříňku“, základní schéma pozměnilis S-O-R.

Užitečnost jejich teorií spočívá ve zdůrazňování vnějších vlivů, zvláště sociálních při utváření osobnosti jedince a propracování zákonitostí procesů učení. Prokázání různých forem nežádoucího neučeného chování jsou využívána k léčbě takových nežádoucích forem chování. Pokud se na nějaký podnět naučíme reagovat nevhodně – přehnaný strach, přejídání, můžeme se naučit na tentýž podnět reagovat lépe.

V současnosti jen málo psychologů považuje za přísné behavioristy, ale mnoho vývojových směrů v psychologii vzniklo z jejich práce.

Je obecná schopnost psychického přizpůsobení se člověka novým životním podmínkám a úkolům (W. Stern)

Dispozice k myšlení. (M. Nekonečný)

Inteligence, i když jí definujeme různě, má jako ostatní schopnosti složku vrozenou, závislou na fyziologických funkcích mozku, je označována termínem: fluidní inteligence. Tato složka se za normálních okolností v průběhu dětství rozvíjí současně se zráním CNS, svého vrcholu dosahuje v období dospívání kolem 20 let a pak se postupně snižuje. Na jejím základě se získáváním zkušeností z vlastních činností i učením teoretickým rozvíjí druhá složka: inteligence krystalická, která, pokud je používána ještě během studia, mírně stoupá a k jejímu poklesu dohází u zdravého jedince až ve vysokém stáří, nebo pokud jí přestává používat. Jiný je průběh ubývání intelektových schopností u lidí s různými onemocněními.

Inteligenci je možné dělit i podle oblastí, ve kterých se uplatňuje na teoretickou, praktickou a sociální. Sociální inteligence je spojována s emociální inteligencí.

Haló – efekt – první silný dojem

Implicitní teorie osobnosti – chyba spočívá v rozvíjení určité zjištěné vlastnosti do dalších charakteristik

Stereotyp – jde o soubor charakteristik, o kterých se předpokládá, že vystihují určitou vymezenou skupinu

Mírnou přesnosti