Otázky ke zkoušce

• Vědomí – Ego

Tvoří střed osobnosti, to co si uvědomujeme, to co požíváme, to o čem v bdělém stavu přemýšlíme.

• Já (das Selbst)

Je jedním z archetypů je prvotním základem psyché, nezjistitelné hloubky a mělo by propojovat oblast vědomí a nevědomí. Jung věřil, že já podporuje vyváženou syntézu vědomých a nevědomých procesů, může významně obohatit Ego, je mu nadřazeno.

Jung rozlišoval osobnosti podle toho, zda se zaměřovaly na vlastní vnitřní svět, postoj introverze, nebo na své okolí – extroverze (dimenze). Na to navázal Eysenck, doplnil jí o dimenzi stability a lability.

Podrobněji Jungovo rozlišení typů osobnosti využívá poměru sil čtyř „mohutností“ či čtyř psychických funkcí:

• Myšlení – zkoumá, co vnímaný předmět je

• Cítění – oceňuje hodnotu předmětu

• Smyslové vnímání – zahrnuje veškerou smyslovou zkušenost

• Intuice – poznává skrytý význam předmětu

Ego – Obranné mechanismy

Podle Junga se duševní energie přesouvá z jednoho subsystému do druhého a může vyvolávat buď nežádoucí napětí, nebo může být využívána společensky přijatelným počínáním.

• Vytěsnění

• Sublimace

• Symbolizace

1. Pedagogická psychologie

• Je odvětví psychologie, které zkoumá otázky výchovně vzdělávací praxe z psychologického hlediska. Psychologicky analyzuje průběh, podmínky a výsledky výchovy a vyučování. Zkoumá člověka, zvláště děti a mládež, jeho činnosti, učení a formování osobnosti s hlavním zřetelem na působení výchovy. Sleduje žáky a výchovné pracovníky v jejich vzájemných vztazích a vzájemném působení. Není možné adekvátně vystihnout žáka odtrženě od osob, které ho vychovávají a naopak.

• Patří mezi aplikované psychologické obory

1. Sociální role, sociální pozice, sociální status

• Sociální rolí rozumíme určitým způsobem upravené chování. Upravené je toto chování podle očekávání ostatních členů skupiny nebo společnosti, že bude právě takové, jako je pro jednotlivé situace, které se vyskytnou obvyklé. Př.: role manžela, rodiče, milence, kamaráda, …

• Sociální pozice ve společnosti je místo, které jedinec zaujímá ve struktuře společnosti jako celku. Jeho pozice v jednotlivých skupinách, do kterých je začleněn, je jeho pozici skupinovou. Své místo, svou pozici každý získává podle toho, jak ostatní členové skupiny oceňují jeho přínos pro plnění společného cíle. Př.: vůdce, otloukánek.

• Sociální status můžeme definovat jako relativní výšku sociální pozice, a to jako ve skupině, tak podobně i ve společnosti. Ten bývá velmi často podporován vnějškovými symboly – vědeckými tituly, taláry a jinými slavnostními úbory, prestižním bydlištěm, typem auta, … Př.: velmi vysoký status vysokoškolského učitele.

1. Peri psychés, De anima

• Autorem je Aristoteles (384 – 322 př. N. l), Platonův žák a učitel Alexandra Velikého

• Je považován za historicky první ucelené psychologické pojednání, souvisí se spisy: O vnímání a vjemech, O paměti a upamatování si, O spánku a bdění, O snech, O životě a smrti, O dechu