Otázky ke zkoušce

Každé kultuře je vlastní určitý systém komunikace, který zahrnuje nejen jazyk, ale i specifická gesta a způsoby chování vůbec, jejichž význam může příslušníkům jiných kultur unikat.

Formy komunikace

• Neverbální

• Verbální

• Metakomunikace – používá prostředky, které upřesňují nebo mění následující, někdy i současně probíhající činnost

Komunikační prostředky podle smyslového orgánu, na který působí:

• Akustické

  • Řeč

  • Neverbální složky (hlasitost, výška)

• Vizuální

  • Pantomimika

    • Mimika

    • Gesta

    • Postoje

  • Proxemika – rozmístění účastníků v prostoru

  • Předměty kolem nás

• Taktikální

  • haptika - dotek

• Olfaktorické

  • čichové

Za počátky vědecké psychologie je považování založení prvního Psychologického institutu roku 1879 v Lipsku. Lékař a fyziolog W. Wundt, který ho založil, se věnoval především poznávání základních prvků duševního dění, počitků, emocí, pocitů, vnímání, představování si dřívějších vjemů a řečí, které se podle něj spojují do vyšších celků na základě asociací. Se zkoumáním jednotlivých prvků souviselo i odhalování zákonitostí, jak se tyto prvky spojují do složitějších psychických činností. Na základě experimentů byly formulovány asociační zákony jako obecné principy psychické činnosti. To, co jsme dříve vnímali, si spojujeme – probíhá asociace, s něčím současně vnímaným podle nějaké povrchní podoby, zákon podobnosti, nebo protiklad – zákon kontrastu.

Z asocianismu vycházel německé psycholog Hermann Ebbinghaus, zkoumal učení a pomě pro slovní látku, kolika opakování je třeba k osvojení textu, kterému rozumíme a kolik k osvojení nesmysleného textu, jak rychle se zapomíná atd.

Později byly zkoumány i funkce jednotlivých oblastí mozku, včetně rozdílných hemisfér.

Je nejdůležitějším duševním stavem, který ovlivňuje aktuální funkční zdatnost jedince, působí silně na průběh a výsledky jeho činností, uplatňuje si v poznávání.

Je funkcí celkového stavu organismu a zvláště některých oblastí centrálního nervového systému, z fyziologického hlediska jde o stav aktivace. Aktivace CNS se plynule mění v průběhu dne (biorytmy) i v průběhu delších časových úseků.

• Bezvědomí

• Nejnižší přirozený stupeň aktivace je hluboký spánek

• Ztráta vědomí vnějšího světa, sny

• Snížené stavy aktivace – přechod spánek, bdění, denní snění, nebo stavy únavy

• Střední aktivace – stav, kdy se cítíme svěží

• Zvýšená aktivace – stav zvýšeného napětí

• Vysoká aktivace – organismus připraven k maximálnímu výkonu

Vlastnosti pozornosti:

• Přepojování pozornosti mezi dvěma činnostmi

• Výběrovost pozornosti – všímání jen některý objektů

• Kolísání pozornosti – během delší činnosti se na některé části soustředíme dobře, ale po chvíli aktivace poklesá