podklady k testu 1 z psychologie - tahák k ostrým testům

Profesor Matějček vždy rodičům říkal, že je potřeba, aby děti měly asi 60 % úspěchu a pochval, aby se nepřestávaly snažit. Pokud jde o dítě, které nemůže podávat vysoké výkony, může se učit dělat něco jiného, co ostatní vysoko hodnotí, učit se dělat jim radost, myslet na druhé! Sociálně je to nejdůležitější stadium, protože se děti učí dělat něco s ostatními a pro ně.

Hledání vlastní identity proti konfúzi rolí

S příchodem období puberty končí dětství a začíná mládí, rostoucí dítě se musí srovnávat nejen se změnami fyziologickými ale i s novými rolemi sociálními se zřejmými úkoly dospělých, jež na ně čekají. Dělá si především starosti o to, jak se jeví v očích ostatních ve srovnání s tím co cítí. Úkolem lidského jedince je upevnit si pojetí svého já v okolním světě. Všechny dřívější jistoty se však stávají problematickými, neboť člověk v té době roste nejen do výšky, ale zároveň pohlavně vyspívá a musí se připravovat na nadcházející úkoly dospělého období. Snaží se to, co cítí a to, co je čeká nějak plynule spojit se svými dřívějšími zkušenostmi. Pátrají po novém smyslu kontinuity a totožnosti a musejí přitom probojovávat mnohé z bitev dřívějších let. Bojuje proto s mnohými otázkami nejistoty vlastní identity, tím, jak se jeví v očích svého okolí, hledá své místo, smysl své existence, své poslání. Identita já je tedy spojením vnitřních souvislostí a totožností, které se v jedinci utvářely po celý jeho dosavadní vývoj, s tím, jaký význam a očekávání cítí ze strany druhých.

Nebezpečí konfúze rolí hrozí především těm jedincům, u nichž se již z dřívějška udržují pocity nejistoty ohledně jejich sexuální identity. U mnoha jedinců ohrožuje jejich identitu neschopnost nalézt se v povolání. Často se pak pro udržení vlastní celistvosti identifikují s nějakou silnou skupinou či davem, čímž paradoxně mohou svou totožnost ztratit zcela.

Podle Eriksona v žádném jiném životním cyklu „si nejsou tak blízké příslib objevení sebe samého a hrozby ztráty sebe samého”... Nebezpečím tohoto období je ztracení se v apatii a cynismu, pokud si dospívající není schopen nalézt vlastní identitu a nahrazuje ji skupinovou identitou, často stereotypní.Nesnášenlivost až krutost (xenofobie) vůči těm, kteří se odlišují barvou kůže, oblečením, či drobnostmi v chování je podmíněna právě obranou vůči konfúzi identity, jsou proto nuceni naprosto dobře smýšlejícím lidem kolem sebe přisuzovat role svých protivníků. (skrýt...)

„Mladí lidé dovedou být plni předsudků a krutosti vůči všem, kdo se od nich liší barvou kůže nebo kulturním pozadím, svými zálibami a nadáním a často i pouhými drobnostmi v oblečení a gestech, jaké jsou čas od času voleny za znaky těch, kdo přináležejí ke skupině, nebo těch, kdo stojí mimo ni. Je třeba, abychom rozuměli takové nesnášenlivosti jako obraně vůči pocitu konfúze identity (což neznamená, že ji máme promíjet nebo na ní brát účast). Adolescenti si totiž nejen navzájem pomáhají přenést se čas od času přes mnohá znepokojení tím, že vytvářejí skupinky, a tím, že sami sebe, své ideály a své nepřátele podřizují stereotypům, ale také zakouší schopnost dodržovat navzájem skupinovou věrnost... ” (1996, str. 14-15)