podklady k testu 1 z psychologie - tahák k ostrým testům

Vývoj osobnosti je v těchto pojetích chápán jako řada vývojových etap s určitými úkoly v každé z nich. Jsou to „životní křižovatky” a vyřešení nebo naopak nezvládnutí úkolu na úrovni každé etapy rozhoduje o dalším směru vývoje osobnosti. V počítačových hrách často také nelze postoupit na vyšší úroveň bez zvládnutí úkolů úrovně nižší, protože se jedná o hru, můžeme zůstat na jednotlivých úrovních tak dlouho, dokud je nezvládáme. Ale život žijeme dál i když úkoly nižší úrovně zůstaly pro nás nevyřešeny a určitým způsobem nás to ovlivní. Podle psychoanalytické teorie Sigmunda Freuda jsme vázáni - fixováni na nezvládnutou úroveň. Jak? Podívejme se na tuto teorii podrobněji.

Freudovo pojetí psychosexuálního vývoje

Vídeňský lékař českého původu Sigmund Freud člení vývoj dítěte na pět základních etap. Více než na rozumové poznávání světa dítětem však soustřeďuje svou pozornost na jeho afektivní prožívání, na vývoj jeho pudového života a na dynamické stránky osobnosti vůbec. Struktura osobnostních vlastností je dána vyrovnáváním dítěte s konflikty, k nimž v průběhu jeho psychosexuálního vývoje dochází mezi pudovými tendencemi organismu a nároky působení vnějšího prostředí.

Pro každé stadium vývoje je typické zaměření veškerého zájmu jedince na určitou erotogenní zónu vlastního těla, která je zdrojem slastných pocitů při uspokojování sexuálního pudu v nejširším významu tohoto pojmu tak, jak ho užívá Freud. Její uspokojování (saturace) umožňuje další vývoj nebo naopak její neuspokojení - frustrace je rozhodující pro případné ulpění na problémech daného vývojového stadia.

Základním dynamickým činitelem, který se projevuje jako zvláštní energie - libido ve všech činnostech jedince charakteristických pro jednotlivá vývojová stadia je pohlavní pud. Nerušenému uskutečňování tohoto pudu však během života jedince ve společnosti vstupují do cesty překážky, které přicházejí nejprve zvenčí, zejména od rodičů, postupně jsou jedincem zvnitřněny a stávají se součástí svědomí, superega.

Jednotlivá stadia je možné přibližně zařadit do určitých věkových období života dítěte (podle Langmeiera, 1983):

• Orální stadium-

(přibližně v prvním roce života):

Hlavním zdrojem libosti a pudového uspokojení dítěte je v tomto období především orální zóna těla. V tomto období je možné vyčlenit dvě po sobě následující etapy. V první z nich, která je nazývána také jako fáze orální závislosti, je dítě uspokojováno především sáním, které buď může sloužit k výživě, nebo může být „nonnutritivní”, kdy si dítě prostě strká do úst nejrůznější předměty.

Druhá etapa, která je označována jako orálně agresivní fáze, je spojována s obdobím v životě dítěte, kdy mu rostou zuby a ono počíná kousat. V té době dochází často k odstavování dítěte a tím je frustrována jeho potřeba sání z prsu. Ideální pro jeho vývoj by bylo po celou dobu orálního stadia pociťovat blízkost a bezpečí vyplývající z jeho úzkého vztahu k matce, plynulost uspokojování svých primárních potřeb. Balcar (1983, str. 84) k tomu dodává, že psychologicky je činnost tohoto období spjata s pasivním přijímáním a aktivním braním v širším smyslu.