podklady k testu 1 z psychologie - tahák k ostrým testům

Učení u člověka urychluje proces zrání, ale může působit až na určité úrovni zralosti nervové soustavy.

U člověka je tedy zrání předpokladem určitých způsobů prožívání a chování, konkrétní podoba se vytváří až podle zkušeností, kterým je jedinec vystaven a které jsou závislé na společnosti - psychosociálním prostředí, ve kterém se musí naučit žít. Interakce mezi procesy zrání a učením probíhá velmi složitě celý život.

Lidské učení má mnoho rozmanitých forem mluvíme o učení nahodilém (třeba individuální zkušenost s ohněm, traumatizující zážitky při haváriích) a soustavném, společensky naprogramovaném, jako je bezděčné socializační učení a záměrná výchova nebo můžeme za základní formy lidského učení považovat zpevňování, nápodobu a vhled.

Učení můžeme dělit také podle toho jakou schopnost získáme:

• 1. Učení senzomotorické-

učení se činnostem, dovednostem motorickým, probíhá když se dítě učí uchopovat hračku, chodit, jezdit na kole, kopat do míče, jezdit na lyžích, plést, psát, kreslit, později zacházet s nástroji, chirurg operovat atd.

• 2. Učení se poznatkům-

jde o osvojování poznatků o přírodě, společnosti, technice, o osvojování si vědomostí vůbec. Tento typ učení je základem klasického školního vzdělávání, často i na úkor ostatních typů učení (3. a 4).

• 3. Učení se metodám řešení problémů-

třeba používání matematických vzorečků, pravidel pravopisu.Tyto metody rozvíjejí myšlenkové postupy, intelektové dovednosti a schopnosti (deduktivní postupy, formálně logické postupy atd.).

• 4. Učení se „umění žít mezi lidmi”, sociální učení-

které rozvíjí sociální percepci, interakci a sociální komunikaci, formujeme jím sociální dovednosti, motivy i charakter. Dítě se v průběhu ontogeneze učí nejen poznávat svět, ale také se učí řeči, styku s lidmi a citovým vztahům s nimi, nedostatek styku s lidmi v dětství vážně narušuje vývoj osobnosti jedince. Sociální učení má několik forem:

• Napodobování

nejstarší forma sociálního učení, probíhá od narození dítěte, (ale i jiných mláďat savců), kdy dítě kopíruje nejprve mimiku obličeje, později chování svého nejbližšího okolí, i televizních hrdinů!, ve všech situacích, které má možnost pozorovat. Učí se ve chvílích, kdy si rodiče neuvědomují, že výchovně působí. Ve větších rodinách, které byly dříve běžné, mělo dítě možnost pozorovat různé způsoby komunikace i mezi generacemi, řešení problémů, jak je život přinášel a získávalo tak širší repertoár sociálních technik. V současném modelu rodiny, kdy jeden z rodičů je zaměstnán mimo rodinu, a druhý musí stihnout své zaměstnání a provoz domácnosti, komunikace je omezená a dítě má jen málo příležitostí k pozorování a napodobování správných způsobů chování.