podklady k testu 1 z psychologie - tahák k ostrým testům

Novorozenecké období

Je doba adaptace, trvá přibližně jeden měsíc, během níž se dítě přizpůsobuje životním podmínkám značně odlišným od prostředí v děloze. Novorozenec není pasivní, jak se dříve tradovalo, aktivně napomáhá svými pohyby již během porodu. Je velmi dobře vybaven pro přežití řadou reflexů, které mu v adaptaci pomáhají. Nejcitlivěji reaguje na doteky, dovede se ve chvílích, kdy je bdělý učit a nejnápadnější je jeho vybavenost „prosociální”. Reaguje na lidský zvláště ženský hlas, ohmatává očima obrysy obličejů, napodobuje mimiku dospělého, naučí se poznat po čichu vlastní matku, jeho křik je diferencovaný (bolest, hlad). Na toto chování reagují intuitivně dospělí lidé i starší děti, předprogramovaným pečovatelským chováním, pokud není nějakým způsobem toto přirozené chování blokováno, třeba emociálními problémy, nemocí, závažnější stresovou situací nebo i nedostatkem vlastních sociálních zkušeností. Pokud nedojde ke sladění sociálních interakcí matky a novorozeného dítěte, dítě je neklidné, vyvolává tím i napětí ve svém okolí. (skrýt...)

Masáže kojenců a „klokánkování” (nošení novorozence přímo na těle rodiče) se využívá v péči o nejmenší děti. Pomáhají k překovávání porodního traumatu dítěte, k lepšímu prospívání nedonošených dětí i k rozvoji vztahů rodičů k novorozeným dětem. Kojenecká masáž, nově objevené „prastaré umění”, „napomáhá prostřednictvím láskyplného dotyku v procesu vytváření vnitřního pouta mezi rodiči a dítětem a zlepšuje jeho celkový životní pocit, je to způsob, jak mu mohou rodiče vyjádřit svou lásku... ...dětská masáž je všeobecně užitečná pro snížení hladiny stresu mezi rodiči a jejich dětmi. Zvláště matky nebo otcové, kteří byli sami jako malí biti, jen obtížně hledají k dítěti něžný a láskyplný přístup. Prostřednictvím dotyků při masáži zjistí, že mu mohou poskytnout radostný a léčivý zážitek. Také rodiče, kteří své děti skutečně bijí, poznávají v masáži novou pozitivní alternativu, která jim umožňuje utišit dětský pláč a ukonejšit jeho úzkost. Všichni se cítí lépe a začínají reagovat vstřícně.” (A. Auckletová, 1992).

Kojenecké období

První rok života je nazýván kojeneckým obdobím. Kojenec se postupně seznamuje se svým okolím, sbírá informace a učí se poznávat zákonitosti prostředí. Nejdříve se naučí zachycovat a sledovat zrakem co ho zajímá ve 3. až. 5 měsíci, dokonce z jedné své strany na druhou (a vždy o něco později se naučí zachycovat předměty rukama, předávat si je z ruky do ruky) což je velmi složité, je nutná dostatečná zralost k volnímu otevření ruky svírající hračku. S postupujícím zráním pohybových schopností se naučí za podněty nejen otáčet hlavou, přetáčet se celým tělem a kolem 6. měsíců se umí posadit a do konce 1. roku si doleze kam chce a občas se postaví. Rozvíjí se myšlení dítěte (viz. Piaget), vytváří si pojem o trvalosti předmětů - hledá míč, pláče při odchodu matky, hází hračky na zem a pozoruje jejich pohyb v prostoru (7.-12.měsíc). Z hlediska psychosociálního jde v tomto období o vytvoření základního vztahu důvěry (viz.Ericson). Objevují se i první slůvka s významem (ahoj, pápá, ham, máma, táta, bum...) (skrýt...)