Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 2

Druhou možností je zaměřit se na to, abych zmírnil emoce, spojené se stresovou situací, zvláště když samotnou situaci nemůžu změnit. V boji se stresem je podle Křivohlavého /str.50/ je potřeba udělat základní rozhodnutí, do které skupiny to co mě tíží patří, a snažit se podle toho dále jednat.

Jsou situace nadějné, je v mých silách je změnit, má smysl, bojovat s nepříznivou situací a vhodnou strategií je, snažit se je zvládnout. Bylo by chybou, předčasně se vzdát a prohrát bez boje.

Naopak jsou situace nezměnitelné, je třeba je rozeznat a včas je přijmout, a přizpůsobit jim své jednání. Jen to je správné rozhodnutí.

Jsou strategie, která mají krátkodobý účinek, jedinci se uleví /lék tišící bolest, místo návštěvy zubaře/, ale dlouhodobě situaci neřeší.

Jsou naopak strategie, které jsou účinné jen z dlouhodobější perspektivy /změna stravovacích návyků a čištění zubů, mám od akutní bolesti nepomůže/.

Nevhodné strategie zvládání stresu

Z jiného úhlu pohledu můžeme rozlišovat strategie, destruktivní, které nás ničí, přinášejí jen krátkodobou, klamnou úlevu. Patří mezi ně různé látky jako alkohol, nikotin, uklidňující léky a další návykové látky. Na úrovni psychické mají podobnou úlohu ego-obranné mechanismy.

V psychologickém slovníku autorů Englisch a Englisch čteme tuto definici obranných mechanismů:

“ ...je to jakýkoliv druh činnosti, včetně myšlení a cítění, jehož účelem je odvést pozornost od povědomí o nějakém nepříjemném či zahanbujícím faktu, nebo skutečnosti která vzbuzuje úzkost. Ohrožená přitom může být sebeúcta, sebevědomí, sebehodnocení, vlastní jádro našeho Já .” (in Křivohlavý, 1994)

Ihilevich a Gleser (in Křivohlavý, 1994) definují obrané mechanismy slovy :

“Jsou to poměrně stálé dispozice k určitému způsobu jednání, jehož úkolem je zkreslovat skutečnost v situacích, kdy zdroje sil a možnosti, dovednosti nebo motivace nedostačují k úspěšnému zvládnutí vnitřních konfliktů nebo externích podmínek, ohrožujících zdraví a dobrý stav dané osoby”.

K této definici autoři dodávají, že jde o nevědomé procesy, které nastupují automaticky, aniž bychom si toho my sami byli vědomi, kdykoli se objeví nebezpečí a vypořádat se s ním je pro nás příliš těžké. Příkladem může být snaha ovlivnit někoho jiného, kdykoliv se ostanu do potíží.

Můžeme tedy zjednodušeně říci, že

obranné mechanismy jsou první, naučenou reakcí na nadměrnou zátěž, jejíž funkcí bylo původně chránit organismus před poškozením, ale tato obrana se zautomatizovala, působí často neadekvátně a setrvává -li v ní jedinec déle, ztrácí schopnost pružného přizpůsobování aktuálním okolnostem, nemůže se dále vyvíjet. /viz. kapitola o psychoanalýze/.

Obranné mechanismy

jsou odvozeny od základních reakcí na stres: útoku a úniku, které se na psychologické rovině projevují jako: