Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 2

Schopnost zvládat stres podle Seleyova modelu obecného adaptačního syndromu (GAS) (Převzato z knihy J.Křivohlavý: “Jak zvládat stres)

a....podnět typu působení stresoru

I....první fáze - působení stresoru

II...druhá fáze - zvýšená resistence (obranyschopnost organismu)

III...třetí fáze - vyčerpání rezerv, sil, obranných možností

Jestliže jsou stresové podněty slabé, mohou působit dokonce zdravou tonizaci organismu a zvyšovat jeho odolnost. Jestliže jsou střední síly, udržuje se střední fáze rezistence ve stavu rovnováhy a vyrovnanosti a zdánlivě se nic neděje, třeba po dlouhou dobu. Jestliže je stresor příliš silný, fáze vyrovnávací se dříve nebo později zhroutí a nastává fáze vyčerpání, ve které může organismus buď dlouho živořit nebo končí smrtí. Fáze vyčerpání může při velmi silném stresoru nastat již hned na počátku ve fázi poplachové.

Takto probíhá typická stresová situace, zděděná po zvířecích předcích. U člověka má navíc dvě složky, somatickou a psychickou.

SYMPTOMY / PŘÍZNAKY/ DISTRESU…

13.2 Stresory

Vnější i vnitřní podněty, podle Seyleho stresory, které mají na náš organismus určité požadavky a jimž se musíme přizpůsobovat, můžeme rozdělit na :

1) Fyzikálně-chemické stresory…

2) Úkolové…

3) Myšlenkové…

4) Sociální…

Stresory můžeme rozdělit /podle paní Satirové/ i podle oblastí, kontextů, našeho životního prostředí, ve které může zátěž působit na náš organismus. Důležité je, a často na to zapomínáme, že zátěže ze zcela různých oblastí se sčítají, ne-li násobí. Takže můžeme být překvapeni prudkostí reakce na drobnou zátěž, pokud nezjistíme, že to byla ta “poslední kapka”, kterou přetekl pohár adaptačních schopností našeho organismu. Takovou reakcí může být nejen nepřiměřená reakce afektivní, ale i onemocnění třeba chřipkou. A naopak zlepšení v jedné oblasti se promítá i do oblastí ostatních.

Oblasti našeho života, které nás ovlivňují a jsou námi samými ovlivnitelné :

Fyzikálně- chemické prostředí, jehož podněty vnímáme svými smysly.

Životospráva tj. výživa i celkové zacházení s naším tělem : spánek, pohyb, odpočinek, osobní rytmus života, hospodaření s časem.

Emoce, způsob prožívání.

Myšlení, způsob řešení problémů, postoj k problémům

Sociální kontext - komunikace, vztahy s ostatními lidmi, v rodině i jinde.

Naše programy, hodnoty, cíle - hledání smyslu a směřování života, volní jednání.

Vnější stresory jsou buď běžné životní události a podmínky života nebo závažné ohrožující situace, které k nám přicházejí zvenčí a na které reagujeme, s kterými se náš organismus pokouší vyrovnat. Některé z nich jsou objektivně natolik závažné, že jejich zpracování je obtížné pro každého. Rozdíly v reakcích jednotlivců při stejné vnější objektivní zátěži, souvisí nejen se všemi kontexty, ale i se emocionální zralostí osobnosti určitého jedince. Seberealizovaní lidé, s harmonicky utvářenou osobností, kteří mají vytvořený svůj smysl života a opírají se o hodnoty, které přesahují jejich osobní život, většinou lépe zvládnou.