Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 2

12.4 City a emoce

“..cit nemůže být pro svou jednoduchost definován, nýbrž jen popsán a od ostatních duševních jevů odlišen.” Kratina (1947):

City a emoce jsou vzbuzovány významnými událostmi v okolí nebo těle jedince, samy také vzbuzují činnost a řídí její průběh a často bývají i jejím cílem.

City a emoce jsou vázány na určitého jedince, jsou tedy velmi subjektivní, dva lidé ve stejné situaci neprožívají totéž.

Jak vzniká a probíhá emoční reakce?

Podrobně jsme rozebírali, motivační proces a uváděli jsme si, že emoce tento proces doprovázejí, jde o naše prožívání :

1. vlastního jednání

2. vnějších jevů

3. vlastních tělesných i duševních procesů

4. osobních vlastností

Dynamika emocí souvisí s motivačním procesem: Jde o prožívání motivačního procesu, který doprovázejí, takže probíhají s různou intenzitou (různá úroveň vzrušení), trvají různě dlouhou dobu a podle úspěšnosti nebo neúspěchu průběhu činnosti kolísá napětí, které je při dosažení cíle vystřídáno uvolněním. Pokud se nám nepodaří dosáhnout cíle, zůstává naše potřeba neuspokojena, dojde k frustraci, což prožíváme negativně, motivační napětí přetrvává. Při neúspěchu ve více běžných situacích se zátěž zvyšuje, dochází ke sčítání napětí, říkáme: “Všechno se na ně valí, nevím co dřív…”. Jedinec se dostává do situace, kterou již není schopen zvládnout běžnými prostředky, jak takové situace mohou a jak je zvládnout je obsahem kapitoly Stres.

S provázanosti motivačního procesu a emocí souvisí

Vnitřní psychické a tělesné reakce, kterými autonomní nervový systém připravuje náš organizmus na aktivitu.

Kognitivní hodnocení situace – zvažuji situace, zda je pro mne pozitivní nebo negativní. Taková úvaha může trvat jen zlomek vteřiny.

Emoční hodnocení a prožívaná emoce – vyplývají z toho, co pro mne situace znamená, jak jsem jí vyhodnotila.V případě negativního kognitivního hodnocení - úlek, strach, v případě pozitivního kognitivního hodnocení – radost

Výraz obličeje - zobrazuje jakou emoci prožívám, v celém světe bude moje reakce srozumitelná, protože je fyziologicky podmíněna. Emoční výrazy nelze předstírat, řeč těla nelže, můžeme si ale něco nalhávat, vžít se do různých situací jako dobří herci a pokud své emoci uvěříme, pak tomu bude odpovídat i naše mimika. Přes odlišnosti v popisech různých autorů, lze odlišit několik základních emocí:

Strach- jako nelibá emoce, při skutečném ohrožení nebo ohrožení, které si představujeme, že nám hrozí. Je typicky lidské, že velká část toho, čeho se lidé bojí, je ohrožuje jen v jejich pojetí. Mnoho situací v nás vyvolává stresovou reakci, jenom proto, že je jako ohrožení hodnotíme my sami, ve skutečnosti, je můžeme zvládnout.

Smutek – nelibý emoční stav, reakce na ztrátu , nebo představu ztráty, žádoucího cíle.