Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 2

Žijeme ve světě, kde předměty, lidé i děje mohou mít pro nás určitou hodnotu, mohou vést k uspokojení některé z našich potřeb. Jsou-li pro nás přitažlivé snažíme se je získat /mluvíme o apetenci/, pokud nás odpuzují, bojíme se jich, snažíme se jim uniknout /mluvíme o averzi/. Hodnota jednotlivých cílů v našem okolí, závisí nejen na situaci člověka ve světě, ale i na situaci jeho těla a na jeho vlastní mysli.

“Lidské motivy se formují v činnostech, které probíhají v sociální skupině, ve styku s lidmi, pod vlivem společnosti, kultury, společenských hodnota norem, podle mechanismů sociálního učení a působení skupiny na jedince” /Čáp,1997, str. 123/

Pro nás středoevropany je delší nedobrovolné hladovění /mimo onemocnění/, spíše vyjímkou. Pokud držíte vědomě redukční dietu nebo v souladu se zdravým životním stylem čistící jarní či podzimní dietu, jde o jinou motivaci, ve vašem okolí je dost podnětů k nasycení základní potřeby. Většina lidí na naší planetě zná hlad velmi dobře a asi vzala by si k jeho uspokojení téměř jakoukoliv potravinu.

Cíle uspokojující potřeby člověka nutné pro přežití, zajišťují přežívání člověka jako biologického druhu. Sám způsob, jak se potřeby uspokojují se, jaké cíle si člověk stanovuje se vytváří, jak jsme již uvedli působením především sociálního učení až během života jedince. Můžeme pozorovat individuálně naučené motivy, apetence i averze /strach ze psů, averze k některým jídlům atd./.

Motivace je proces, ve kterém se uvolňuje určité množství energie a směřuje k určitému cíli. Cíle dávají lidské motivaci obsah. Motivační proces je jedincem prožíván jako různě silné motivační napětí, kdy je hnán uvolněnou energií směrem k cíli, mluvíme o cílesměrné aktivitě . Člověk má více či méně jasnou představu svého cíle a očekává /anticipuje/, že dosažením tohoto cíle uspokojí potřebu, která toto napětí vyvolala. Jedinec sám sebe vnímá jako aktivního činitele. Celý průběh aktivity /viz. obr.výše/ závisí na síle motivu, na intenzitě potřeby /jak moc je potřeba nenaplněná/, jak silnou energie organizmus uvolnil na její uspokojení, jak velké úsilí duševní i tělesné vynaloží a jak aktivita končí (uspokojením potřeby, poklesem energie nebo frustrací potřeby, neuspokojením, zklamáním a přetrvávajícím napětím).

Motivace tedy vyvolává a vede cílesměrnou činnost, která dává naději na uspokojení potřeby, čím je motivace silnější, tím více úsilí duševního i tělesného člověk vynakládá.

Konečný výsledek, dosažená kvalita výkonu je výslednicí vztahu uvolněné síly (intenzity) motivace a složitosti, náročnosti výkonu.

Co je tím myšleno? V uvedené povídce šlo o fyzický výkon, který se v negativním afektu zdvojnásobil, ale pokud je třeba k dosažení cíle provést složitější výkon, pravděpodobně při příliš silné motivaci uděláte chybu, při menší síle motivace spíše uspějete.