Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 2

Vytrvalost, tj. vlastnost vůle, která se projevuje hlavně v situacích, kdy dosažení cíle je ztíženo překážkami a nezralí jedinci se snadno vzdávají. Někdo mluví o tvrdohlavosti, záleží na způsobech, kterými se dotyčný jedinec snaží cíle dosáhnout, zda je schopen flexibilně zkoušet nové cesty nebo rigidně stále stejným způsobem se chová a očekává jiný výsledek - úspěch po předchozích selháních /Jako moucha snažící se opět a opět prolétnout zavřeným oknem a nevšímá si otevřených dveří vedle./

Odolnost k zátěži /stabilita- labilita osobnosti/, která se projevuje v náročných životních situacích běžného života i v náhlých neočekávaných situacích velkých stresů, katastrof lidských i přírodních. Odolnost k zátěži zahrnuje základní temperamentovou složku /sílu či slabost nervových procesů/, ale zahrnuje i složku volní, která se formuje výchovou, sebeovládáním. Odolnost se také mění v závislosti na našich předchozích zkušenostech s podobnými situacemi.

Zvyšování odolnosti, získávání zážitků “umím, zvládl jsem to” a tím zvyšování pocitů vlastní sebedůvěry patří ke zkušenostem pro které jsou tak oblíbené “outdoor” aktivity /prázdninové škola v Lipnici, část akcí pořádaná Adventurou /www.adventura.cz/. Odolnost se překrývá

se sebeovládáním, s vytrvalostí i sebedůvěrou a v hovorovém jazyce se označuje jako statečnost.

Kontrola a řízení temperamentových vlastností

Zvlášť výrazně se projevuje v oblasti citových projevů, prudkých afektů, člověk s rozvinutým charakterem umí se svým temperamentem zacházet, umí se ovládat, kdežto nezralý jedinec s méně rozvinutým charakterem své afekty neovládá. Velké rozdíly mezi lidmi jsou i v tom, jak se naučili kontrolovat a řídit projevy dalších rysů osobnosti, které mají silnou temteramentovou složku. Zda dovedou v případě, kdy to situace vyžaduje se přizpůsobit a utlumit třeba svoje dominantní sklony a pro dosažení společného cíle skupiny se podřídit, nebo ne a tím naruší výkon všech.

Schopnost kontroly a řízení nejen temperamentových vlastností, ale vyšší nervové činnosti vůbec úzce souvisí z hlediska fylogeneze s vývojově nejmladšími a z hlediska ontogeneze nejpozději dozrávajícími oblastmi mozku, s čelními /frontálními/ a prefrontálními oblastmi. Pokud dojde k poškození těchto oblastí /nejčastěji poraněním/, dochází k přechodné nebo trvalé změně osobnosti postiženého jedince.

Sebehodnocení /sebepojetí, obraz sebe samého, ideální “já”, pocit vlastní hodnoty/ správné ocenění svých schopností a možností, svých tělesných i psychických předpokladů, vytvořené v průběhu vývoje ze zkušeností s ostatními i se sebou samým, umožňuje jedinci reagovat přiměřeně. Obě krajnosti nepřiměřeného sebehodnocení, jak sebepřeceňování tak i podceňování, působí jedinci mnoho potíží se sebou samým i v komunikaci s okolím. Pokud někdo reaguje překvapivě prudce na situaci pro ostatní zanedbatelnou, jistě se dotkla nějakého jeho skryté nevyřešeného konfliktu, často z oblasti D Johariho okna /neznámé jemu i okolí, skryté v nevědomí/. A tak na logickou otázku: “Co to do Tebe vjelo?,” někdy ani sám sobě nedovede odpovědět. Pokud ho vlastní reakce často zaskočí, hledá možná sám pro sebe odpověď v meditacích, církvích či u psychoterapeutů, možná v horším případě obviní ostatní či se dá ke skupině, kde je násilí vůči jiným /rozumějte skupinám/ podporováno.