Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 2

11.4 C. G. Jung

Podle tohoto švýcarského psychiatra existují lidé - extraverti, kteří jsou více ovládáni vztahem k vnějšímu světu, jsou zaměření navenek, rádi se pohybují mezi lidmi, jsou přístupní, snadno navazují přátelství, mají smysl pro to, co je “in” /co se nosí, co vyžaduje doba/ a jsou tím ovlivňování. Naopak u lidí orientovaných dovnitř, introvertů, dominuje subjektivní názor, jsou uzavření, dávají přednost samotě před společností, mají bohatší vnitřní život, ale hůře se přizpůsobují vnějším změnám.

11.5 H. J. Eysenck

Tento autor převzal z typologie C. G. Junga pojmy extraverze - introverze, které pokládal za nejspolehlivěji prokázané dimenze osobnosti, doplnil je o dimenzi labilita - stabilita, a v rozsáhlých výzkumech, které prováděl pomocí osobnostních dotazníků vlastní konstrukce, prověřil svoje teorie temperamentu. Dimenze stabilita- labilita vyjadřuje odolnost vůči zátěži, jedinci vysoce labilní často vykazují neurotické příznaky a je vyšší pravděpodobnost, že v situaci delší zátěže i nich dojde k neuróze. Kombinací těchto dvou dimenzí umístěných na kolmých osách dostává model osobnosti, kde ve čtyřech kvadrantech jsou čtyři typy, stabilní extrovert, labilní extrovert, stabilní introvert a labilní introvert, které lze obsahově porovnávat s klasickými antickými typy.

Jeho teorie i dotazníková metoda jsou značně rozšířené, používají se ve výzkumech, kde je potřeba porovnávat rozdíly mezi skupinami /studenti různých oborů, požadavky na stabilitu řidičů z povolání/ i v individuálních případech.

Pojetí temperamentu v současnosti se pokouší o větší propojení a postižení vzájemného dynamického ovlivňování jednotlivých složek osobnosti.

Temperament je poměrně nezávislý na zaměření osobnosti i na obsahu její činnosti. Je vztahován k celkovému stylu chování a prožívání jedince, je chápán jako obecná vlastnost, obecný způsob a kvalita reagování jedince, který je relativně stálý. Může zjednodušeně mluvit o temperamentu jako o dispozici ke vzrušivosti, jde obrazně řečeno o náš “motor”, o energetickou základnu psychické činnosti.

“Temperament je obecná vlastnost /nebo chcete-li soustava psychických vlastností/ duševní dynamiky jedince, nemá vlastní zážitkový obsah a uplatňuje se ve způsobech reagování, prožívání a chování jedince. Na temperamentu závisí, jak snadno /rychle/ u něho vznikají city, jak jsou silné /intenzivní/, jak živě se projevují navenek a jak rychle se střídají .”

Základními znaky temperamentu, které se uplatňují ve způsobech prožívání a chování jedince /v duševních dějích/ jsou:

• celkové zaměření duševních dějů do nitra jedince nebo na okolní svět, postižené protikladem vnitřní- vnější /intro-extraverze/.

• celkové emocionálního ladění duševních dějů libost- nelibost