Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 2

Svědomí v běžném jazyce i krásné literatuře, člověku říká co má či nemá udělat, kde se nezachoval správně, z hlediska morálního. Přináší jedinci uspokojení, když jedná souhlase se svým ideálním obrazem “já” a trpké výčitky pokud porušil morální zásady, podle kterých se chce řídit. Svědomí se vytváří v průběhu sociálního učení od dětství, i když teoretické základy jeho původu jsou u jednotlivých teorií osobnosti odlišné /viz. 2.kapitola skript/.

Společenské postoje a hodnotové orientace, osobní filozofie, náboženská víra jsou z větší části závislé na motivaci jedince a jeho hierarchii potřeb, z širšího hlediska je lze také chápat jako součástí charakteru /ve smyslu profilující dimenze osobnosti/, a mohou vykonávat důležitou autoregulační funkci v životě jedince.

Otázky ke kapitole:

1. Co je to temperament jedince z psychologického hlediska, čím je podmíněn, jak se projevuje?

2. Vysvětlete pojem charakter, jaké složky se podílejí na jeho projevech?

3. Co bylo základem antického učení u temperamentu a s čím z něho setkáváme i dnes?

4. Vysvětlete pojmy extraverze – introverze, jejich původ a současné uplatnění v psychologii osobnosti?

5. Představte si nějakou vám dobře známou profesní pozici /roli/? Sepište, které profilující vlastnosti jsou v ní přínosem a které naopak záporem. Jaké profilující vlastnosti, by měl mít optimální uchazeč o tuto pozici?

6. Typ A-B

Literatura :

Čáp, J.: Psychologie výchovy a vyučování. Karolinum, Praha 1997.

Nakonečný, M.: Lexikon psychologie. Vodnář, Praha 1995.

Lüscher, M. : Čtyřbarevný člověk. Ivo Železný, Praha 1997.

12. Motivace

Často si klademe otázku, proč určitý člověk udělal to či ono, zamýšlíme se nad příčinami svého vlastního jednání. Někdy je odpověď snadnější, jindy složitější, protože příčiny lidského chování, motivy, se v psychice člověka složitým způsobem utvářejí a určují její dynamický ráz. Znalost motivu, nám tedy dává odpověď na otázku, co člověka vede k právě pozorovanému chování, k volbě určitých cílů nebo k jejich opuštění. V každé detektivce se zjišťuje, kdo měl důvod – motiv, ke spáchání činu, který se vyšetřuje. Motivy v širším slova smyslu představují cíle chování vůbec, vědomé i nevědomé, v užším slova smyslu jen vědomé cíle jednání. Každé chování člověka je motivováno, protože pokud je člověk aktivní, se snaží dosáhnout nějakého cíle, nebo se naopak něčemu vyhnout.

Motivace je určitý vztah člověka ke skutečnosti, která ho obklopuje, k věcem i k ostatním lidem a k okolnímu dění. Zahrnuje vnější pobídky a cíle, i vnitřní motivy.

12.1 Potřeby

Základním termínem teorií motivace jsou potřeby organizmu, které vyvolávají motivy. Jak vznikají? Každý organizmus, aby přežil musí udržovat rovnováhu se svým prostředím, čím je organizmus složitější, tím je i složitější udržování takové rovnováhy. Pokud něco chybí, signalizuje vnitřní systém, tuto informaci do svého řídícího centra, vzniká potřeba, doplnit to co chybí. Podobný proces probíhá, pokud je něčeho příliš, opět dojde informace do řídícího centra, které rozvine aktivitu na vyrovnání nerovnováhy /Týká se to nejen vnitřní rovnováhy, ale i vnějších vlivů, viz.transakční teorie temperamentu/. Nedostatek cukru v krvi, je zpracován v mozku a člověk pociťuje hlad. Pocit hladu, je silnou motivací k chování, jehož cílem bude se najíst, tedy uspokojit základní potřebu, nutnou pro přežití organizmu, doplnění hladiny cukru v krvi, protože je to zdroj energie pro organizmus. Čím hlad uspokojíme, již závisí mnoha okolnostech, na výchově v určité kultuře, na výskytu potravin v našem dosahu na našich dlouhodobějších cílech /diety/ atd.