Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 2

Pro praxi: Čím víc uznání mohu druhému prokázat, tím se potom jistěji cítí a má více energie k dobré komunikaci. Čím lépe se mnou komunikuje, tím úspěšněji probíhá rozhovor pro oba.

5. stupeň-potřeba seberealizace. Dříve se rozvoji jednotlivců nevěnovala pozornost, mělo se za to, že je třeba se zalíbit bohům a to stačí. Na člověka orientovaní psychologové, k nimž Maslow patří, zjistili, že po zajištění základním čtyř stupňů, nutných pro fyzické a psychosociální přežití - D deficitních, jejich neuspokojení cítíme jako nedostatek něčeho, se mohou lidé věnovat dále svému seberozvíjení, seberealizaci.

Pro praxi: Lidé spadající do kategorie vítězů snáze komunikují s druhými.

Čím více vnímáme potřeby toho druhého,tím více bude on /automaticky/ uspokojovat naše vlastní.” /Birkenbihlová,1999,str.75/

Pocity, emoce a city

Motivační proces, je doprovázen napětím, které více či méně silně prožíváme. Prožíváme jeho vznik, dostáváme hlad, zvyšuje se napětí, cítíme agresivitu, jsme mrzutí, prožíváme i v průběh činnosti, radost z dosažení dílčích cílů (místo v stolu, objednané jídlo) a po dosažení cíle, nasycení (spokojenost a celkové uklidnění), prožíváme intenzivně i to co očekáváme /těšíme se na dobrý oběd, obáváme se, že dnes mají zavírací den/.

Pocity, emoce a city doprovází vznik, průběh i dovršení motivačního procesu, nelze je od něho oddělovat.

12.3 Pocity

Základní biologicky důležitou formou vztahů člověka ke skutečnosti je hodnocení, rozlišování zda něco je pro mě přitažlivé, má to kladnou hodnotu nebo to má pro mne zápornou hodnotu, může to být i nebezpečné a jsem tím odpuzován, snažím se od toho vzdálit. Připomeňme si termíny apetence - jako přibližování se a averze neboli vzdalování se, vyhýbání se.

Podle etologů jsou pocity původní, druhovou prožitkovou výbavou organizmu. Mechanismus prožívání pocitů slasti či strasti nutil člověka v průběhu fylogeneze, důsledně se vyhýbat nebezpečím a pomáhal udržovat organismus v optimálním prostředí, udržovat rovnováhu s prostředím podle principu homeostázy.

I v ontogenezi je takto globální prožívání základním vztahem novorozence ke světu. Pokud jsou jeho základní potřeby jsou láskyplně s pochopením uspokojovány ve chvíli, kdy vznikají, prožívá převážně libé pocity, rozvíjí se jeho důvěra ve svět obecně i v sebe sama, protože sebe ještě prožívá jako součást světa, jeho já není odděleno. Takové děti vyrůstají spíše v klidné a spokojené jedince, zdravě si důvěřující a přátelské k okolí.

V některých publikacích se setkáváme s termínem pocit, v poněkud odlišném smyslu, pocit vlastní hodnoty /PVH/, se nevztahuje přímo k jednomu zážitku, ale je vlastně sumou pozitivních a negativních pocitů prožívaných v průběhu života, zvláště později v ontogenezi porovnáváním sebe s ostatními, protože při hledání vlastní hodnoty, jsme částečně závislí na hodnocení ostatních. Vztahuje se k termínům sebevědomí, sebeprožívání, sebehodnocení /viz kapitola Vědomí/.