Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 2

Citujme ještě lékařské hledisko:” Životní prostředí se mění, život na Zemi trvá asi 4 miliardy let. Po celou tu dobu byly živé systémy vystavovány podnětům. Pokud dokázaly přežít, měl stres vlastně adaptační význam. Pomáhal totiž zlepšovat výkonnost živých systémů. Tuto funkci má stres dodnes, i když podmínky se mění . S t r e s j e n u t n ý a prospěšný, pomáhá naší adaptaci, jde jen o to, aby nepřekročil jisté meze.”/Schreiber, Charvát, 1985, str.11/

Nebo podle Tuháčka a Sússové /Schreiber, 1985, str. 22/ :

“Stres je soubor regulačních mechanismů nastupujících při ohrožení vnitřní homeostázy organismu. Existují sice plynulé přechody mezi adaptací a stresem, ale většinou se stresovou reakcí rozumí situace na hranici patologického stavu. Často se tato stresová situace uvádí reakcí poplachovou. Optimálním výsledkem vyrovnání se organismu se stresovou zátěží je úplná restituce funkce, opačným stavem je zhroucení a smrt organismu. Nejčastěji však dochází k adaptaci /habituaci = přivyknutí/, takže při opakování situace se odpověď snižuje. Vzácnějším případem je senzibilizace /facilitace = usnadnění/, což znamená, že při opakování se odpověď zvyšuje.”

13.1 Stresová reakce

Co je to však ona nespecifická stresová reakce organismu ? Jaká je její funkce?

Tato stresová situace je charakterizována excitací sympatické nervové soustavy, mající za úkol “vzbouřit” celý organismus a zmobilizovat všechny síly a rezervy k obraně. Nejprve zasáhne složka nervová přes sympatické vegetativní dráhy do dřeně nadledvin, kde vyplaví do krve adrenalin, působící zrychlení srdeční činnosti i dýchání, zvýšení krevního tlaku i krevního cukru, tedy vše, co připravuje organismus k okamžité akci, k “útoku nebo k útěku”. Zároveň jako druhá vlna jde druhý pomalejší “rozkaz” přes hypotalamus a hypofýzu do kůry nadledvin, kde se produkují hormony, zasahující do metabolismu těla, sahající “hlouběji do rezerv organismu” a připravujících jej na “boj” delšího trvání. Tyto dvě vlny jsou ve vzájemné korelaci. (Toto vše má ovšem zase zpětný vliv na stav psychický.)

Stresová adaptační reakce probíhá ve třech fázích.

První fáze je “alarmující”, poplachová, pohotovostní a nastává při náhlém narušení životních podmínek nejrůznějšího druhu. Je vyjádřena excitací sympatické soustavy, dřeně a později i kůry nadledvin. Jestliže v této fázi stresor ustoupí, odezní i stresová reakce, fáze pohotovostní přechází do fáze zotavovací . Když účinek stresoru přetrvává, následuje fáze druhá, vyrovnávací, či fáze rezistence, odolnosti. Původní poplachová reakce se zklidňuje, snižuje, organismus si adaptačními mechanismy na stresující faktor zvyká “otužuje se”, adaptuje se na zátěž. Pokud však stresující činitel působí příliš dlouho, nebo je příliš silný, následuje pak fáze třetí, konečná, charakterizovaná celkovým vyčerpáním a selháním adaptačních obranných schopností organismu. Znamená vážné ohrožení organismu, ochoření, končící případně smrtí.