Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 2

Tlaky a zkoušky, jímž jsme v dnešním životě vystavovány, jsou mnohem složitější než kdysi. Život sám se stal nemilosrdnější a podmínky v nichž žijeme jsou velmi vzdáleny přirozeným podmínkám na které jsme jako biologický druh vybaveni. Tím, že žijeme v době nesmírných a stále na rychlosti nabývajících změn, jsme vystaveni více než kdykoliv předtím většímu, trvalejšímu a nevyhnutelnému tlaku přizpůsobit se, vyrovnat se jiným, přežít. Dosažení správné rovnováhy mezi příliš velkým a příliš malým stresem se stalo nedílnou součástí života konce tohoto století a přesto je pro většinu z nás je obtížné najít dokonalou rovnováhu mezi životem “ v rychlém pruhu dálnice” a příliš pomalým životním tempem, s nedostatkem stresu v důsledku nudy a pocity marnosti, pocity, že svůj život nedokáží řídit. Je to obtížnější i proto, že mnozí si ani neuvědomují skrytý stres, kterému jsou vystaveni. Někteří odborníci, zabývajících se výzkumem stresu, se domnívají, že u mnohých z nás dochází k návyku na zvýšené hladiny stresových hormonů a k závislosti na nepřetržitou řadu podnětů, které si sami !”předepisujeme” jakoby na obranu proti nesnesitelné představě nudy.

Stres - choroba století působí nesmírné lidské ztráty. Kirstová uvádí, že jen v Americe se roční ztráty spojené pouze s postižením věnčitých srdečních tepen odhadují na částku kolem 30 bilionů amerických dolarů. V Británii se v důsledku onemocnění způsobených stresem a jejich léčbou ztratí ročně průměrně 55 milionů liber, což tvoří ztrátu ve výši 2-3 procent hrubého národního důchodu.

Podle Charváta a Sreibera / Sreiber, 1985, str. 11 /: “ Životní děje jsou v jistém smyslu podrobeny týmž přírodním zákonům, jaké vládnou kosmu. ...Týká se to už neživé hmoty - tím spíše pak systémů živých, které jsou mnohem složitější.V nich neustále proudí “ pohyb” na úrovni tkáňové, orgánové, buněčné, molekulové i submolekulové. Má-li toto fantastické dění “ užitečně ” fungovat, musí mít nějaké meze, “dolní” i “horní”. Příroda během asi 2 nebo 4 miliard let došla přirozeným výběrem u jednotlivých druhů ke stanovení určitých “ kanálů”, v nichž jsou dovoleny a nutné metabolické “pohyby” jako základ života. Závadné tedy bude vše, co je “pod” i “nad” stanovené meze. Tak nějak si můžeme představit význam stresu pro člověka. Zevní vlivy , jimž všichni podléháme, by dokázaly, kdyby nebyly korigovány, vyšinout metabolický mechanismus v našem životním “kanále” buď “pod” (zástava funkcí se rovná zániku, smrti) nebo “ nad” což také nutně vede k funkčním poruchám /např. vysoká horečka, vysoký krevní tlak, nadměrná nepřiměřená aktivita/. Obě krajnosti se pociťují jako stres, k jehož nápravě se mobilizují korekční mechanismy...