Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 2
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
V původní Selyeho koncepci neznamenalo slovo stres zátěž, která na organismus dolehla, ale způsob odpovědi organismu na tuto zátěž, kterou bychom měli nazývat stresorem.
Čas a zvyk tuto jemnost pro mnohé setřely, takže se dnes setkáváme s autory, kteří stresem - n e s p r á v n ě ! nazývají celou situaci, samotnou zátěž i reakci jedince.
Činitel působící zátěž je stresor. Odpovědí organismu je stresová reakce. Tento celý komplex se nazývá stres a používá se hovorově pro konflikt, úzkost, frustraci, vyšší aktivaci a situace nepříjemně pociťované vůbec. Často slyšíme “Jsem ve stresu”. To však neodpovídá psychologickému pojetí, kde stres je pojímán jako vnitřní stav člověka - odpověď na zátěž, situaci ohrožení nebo dokonce stav očekávání ohrožení, které považuje člověk za nadhraniční pro jeho schopnost obrany či adaptace.
Jak jsme si uvedli začátku kapitoly, stres nemusí být vždy škodlivý, jak ho chápe běžně většina z nás, ale může být i užitečný, aktivující pro jedince. Zakladatel bádání v této oblasti, H. Selye, poukazuje na to, že bez stresu, by bylo málo pozitivních změn a konstruktivních činností, protože každý organismus stres potřebuje. Stres je ve své podstatě aktivačním činitelem. Zdravý organismus se vrací do stavu harmonie, který nazýváme homeostázou a tento stav je nutnou základnou, výchozím bodem našich psychických výbojů. Ve své ucelené teorii mimo pojmu stres, zavedl i pojmy eustres a distres.
Normální, aktivující stres, který nás motivuje k tvořivým změnám aktuálně nevyhovujících vnějších i vnitřních podmínek a po kterém zavládne nová vyváženost, homeostáza, nazýváme e u s t r e s e m.
“Takovýto stres je kořením života a bezstresový stav je smrt”. - říká H. Selye. Eustres zažíváme před důležitou schůzkou, výkonem, v náročných podmínkách. Cítíme v něm, jak se mobilizují naše síly, jak jsme schopni “překonávat sebe sama”.
Ten škodlivý stres , o kterém se nyní tolik hovoří, je d i s t r e s - negativní stres. Oba typy stresu jsou stejné svou chemickou povahou, ale liší se tím, jak na ně reagujeme. Zatímco u eustresu zažíváme příjemné napětí a po něm radost z dosažení cíle, u distresu začneme ztrácet pocit jistoty a adekvátnosti. Cítíme přetížení, zoufalství, bezmoc a ztrátu.
Podle této teorie působí zcela obdobnou (nespecifickou ) reakci všechny stresory, jak zátěže úkolové, tak škodliviny fyzikální (teplo, chlad, záření, hluk), toxické, infekční nebo tělesná námaha, vyčerpání a samozřejmě to, co stresem nejčastěji nazýváme ,,traumatizující” situace psychické a sociální. Jestliže jsou stresy slabé, organismus si na ně postupně zvyká, adaptuje se, otužuje se. Nadměrný stres pak způsobuje selhání, psychické nebo fyzické zhroucení - nemoc nebo až smrt.