vypracovane-otazky-na-zkousku-z-chemie-u-honiga

Elektronová afinita prvků – rozdělení prvků v periodické soustavě na kovy, nekovy a amfotery určujeme dnes podle elektronové afinity prvků, jejich elektropozitivnosti a elektronegativity. Elektropozitivní prvky jsou takové, které mají schopnost odštěpovat valenční elektrony (afinita k elektronům je malá) a vytvářet tak kladně nabité elementární ionty. Jako elektronegativní označujeme ty prvky, které mají velkou afinitu k elektronům, poutají elektrony a nabývají záporné náboje.

Prvky elektropozitivní – jsou takové prvky, které mají schopnost odštěpovat valenční elektrony (afinita elektronům je malá) a vytvářet tak kladně nabité elementární ionty. Nejsilnější el. pozitivní prky jsou prky první skupiny(alkalické kovy) směrem doprava elektropozitivnost klesá, elektronegativita stoupá.

Prvky elektronegativní – jsou prvky, které mají velkou afinitu k elektronům, poutají elektrony a nabývají záporné náboje. Nejsilnější elektronegativní prvky jsou vpravo nahoře (fluor).

Periodická závislost velikosti atomů na protonovém čísle - atomový poloměr je jednou z významných charakteristik atomu, poloměrem se rozumí poloviční vzdálenost mezi centry dvou dotýkajících se atomů.

- atomové poloměry prvků závisí na protonovém čísle prvku

Ionizační energie: energie potřebná k odtržení jednoho nebo více elektronů za vzniku kladně nabitých iontů. Má nejmenší hodnotu při odštěpení prvního elektronu určitého prvku, při odštěpování dalších elektronů se její hodnota zvyšuje. Ionizační energie se stoupajícím protonovým číslem roste (ne plynule).

V periodách nejsilněji elektropozitivní prvky jsou prvky první skupiny (alkalické kovy), směrem doprava elektropozitivnost klesá, elektronegativita zároveň stoupá. Nejelektronegativnější jsou prvky sedmé skupiny (halogeny). U prvků hlavních podskupin rychle ubývá elektropozitivního charakteru prvků a zvětšuje se jejich elektronegativní charakter. U přechodných prvků, zvláště pak u lanthanoidů a transuranů, je pokles elektronegativity velmi pozvolný.

Princip dělení – V současnosti je známo více než 14 milionů chemických látek. Abychom se v tomto množství látek orientovali, je nezbytné najít hlediska pro jejich třídění. Již zdaleka nestačí dřívější rozlišení na látky anorganické (tvoří neživou přírodu) a látky organické (tvoří živou přírodu). Mezi významná kritéria pro přehledné uspořádání látek patří především jejich složení a struktura. Přesto však se i nadále rozlišují látky organické (většina sloučenin uhlíku) a látky anorganické (sloučeniny všech ostatních prvků).

3) RADIOAKTIVITA

Již na přelomu 20. stol. bylo pozorováno, že některé prvky mají schopnost vysílat záření, které proniká papírem a kovovými fóliemi.

vlastnost = radioaktivita

záření = jaderné/radioaktivní (vznik při přeměně jádra)