Paní_z_moře_-_INSCENACNI-VERZE-26.1.

WA N G E L Elido! Já to cítím – za tím něco je.

E L I DA Je za tím touha.

WA N G E L Touha...?

E L I DA Ten člověk je jako moře. (do sprchy) 

(Wangel s flintou, vystřelí. Hilda zaječí.) 

PŘESTÁVKA 

42 

Č T VR T É D Ě J S T VÍ 

Před oponou. Zvuk racků. Na podlaze mrtvý racek. 

BOLETA Tak vy už jste o tom mluvil s tátou?

ARNHOLM To taky, ano. 

BOLETA Juj, dobrý bože...! Ale vždyť to je přece vyloučené. Když táta nechce, 

ani nemůže, tak... Na koho bych se jinak mohla obrátit?

ARNHOLM Vy byste se nemohla odhodlat přijmout pomocnou ruku od 

vašeho.. od vašeho bývalého učitele?

BOLETA  To snad –poslyšte – můžu já vůbec přijmout takovou nabídku od 

cizího člověka?

ARNHOLM Ode mě ji můžete přijmout klidně, Boletko. Ode mě můžete 

přijmout úplně všecko.

BOLETA Ano, mně opravdu připadá, že můžu! Nevím, jak je to možné, ale ... 

Bože, mně se chce brečet a smát samou radostí! Samou blažeností! Takže já 

budu moct opravdu žít! Už jsem se začínala bát, že mi život unikne.

ARNHOLM To už se teď obávat nemusíte, Boletko. Ale teď mi povězte – 

naprosto upřímně – jestli vás tady něco – neváže?

BOLETA Neváže? Mě? Ne, to tedy ne.

ARNHOLM Vůbec nic?

BOLETA Ne, naprosto nic. Tedy – tatínek mě tu v jistém smyslu váže. A Hilda 

taky. Ale...

ARNHOLM Mno – tatínka stejně budete muset dřív nebo později opustit. A 

Hilda půjde taky jednou sama svou vlastní cestou. A tak se vás tedy ptám – jestli 

byste chtěla – jestli byste se ke mně chtěla připojit – na celý život.

BOLETA Jé – co to povídáte?!

ARNHOLM Na celý život, Boleto. Stát se mou ženou.