Otázky ke zkoušce

Mezihra: druhé nastolení otázky (1919–1926)

1920 se opět ozývá Vančura

• Spor historiků a politiků o vztahu českého národa k R-U

• Historici: rakouské myšlení; Masaryk glorifikován

Vznik ČSR jakoby potvrdil Masarykovy teze, ale účastníky sporu byly metodologicky popřeny

Většina historiků dávala víceméně za pravdu Pekařovi

Jareš sice dává za pravdu Pekařovi, ale nepopírá veliké zásluhy Masaryka à měly by být respektovány jako mravní hodnoty à kritika pozitivistické histografie

Emanuel Rádl (filosof) vyzívá k vytvoření jednoho závěru

• Odmítá duální pojetí Nejedlého a Jareše

• Chtěl vyjasňování pojmů, ale sám tak nečinil à názor, že 1. SV je pokračováním husitských válek

Třetí fáze: metodologicko-teoretické otázky (1928–1939)

1928

Otázka stále nevyřešená

Pekař se opět vyjádřil -> opět se opřel do Masaryka, ale také do Rádla à rozlišil různé významy slova smysl; vykreslil husitskou dobu jako totální rozklad státu a kultury národ (Žižka = fanatik; tohle říkal na přednášce i Holzer)

Masaryk odpovídá, ale jen na obsah

Krize metodologie historie

• Klasická pozitivistická metoda kolabuje

Důležitá reakce Jana Slavíka

• Krom historického faktu, je důležité i historické myšlení à zpochybnil objektivitu historiků

1931

• Pekařova přednáška, kde se pokusil periodizovat české dějiny podle historických mentalit à Slavík reaguje tím, že Pekař je nedůsledný, odmítla, aby se vše převádělo na společného jmenovatele

Stloukal se pokusil o jakési smíření

Wertadt se pokusil o nejobjektivnější zhodnocení

1937: spor utichá, protože Pekař s Masarykem umírají

Nacistická okupace a 2. SV přinesla poté úplné vyšumění sporu, protože znamenala celkové utlumení vědy

2. Rok 1848 – události; porovnání dubnové (1848) a březnové (1849) ústavy.

Dubnová ústava 1848

- zakotvuje klasická občanská práva, existenci národních gard

- částečná dělba moci:

• exekutiva - císař

• legislativa - císař a Říšský sněm

• soudní moc - nezávislá

- CÍSAŘ má specifické postavení - nebyl nikomu odpovědný, jeho exekutivní kroky podléhaly procesu spolurozhodování příslušných ministrů, kteří nesli politickou zodpovědnost

- ŘÍŠSKÝ SNĚM - dvoukomorový:

Senát

- princové Rakouského domu st. 24 let, osoby doživotně jmenované panovníkem a 150 senátorů volených velkostatkáři

Poslanecká Sněmovna

- 383 volených členů

- imunita na výroky pronesené ve sněmovně

=) schválení zákona - souhlas obou komor + císaře; přijetí rozhodnutí v komorách - nadpoloviční většina přítomných; přijetí ústavních změn 2/3 přítomných v obou komorách

Březnová ústava 1849

- opouští ideu suverenity lidu ve prospěch panovníka

- není striktně oddělena exekutiva od legislativy, není řešeno postavení panovníka vůči Parlamentu (Říšskému sněmu) = ) posílení postavení císaře