Otázky ke zkoušce

- ŘÍŠSKÝ SNĚM - dvoukomorový:

Horní komora (Zemská)

- složená z poslanců zvolených v zemských sněmech jednotlivých zemí

Dolní komora (Lidová)

- volena přímo (muži, od 24 let, majetkový census - 5 až 20 zlatých střibra)

- volby do obou komor ústní a veřejné

- když ŘS nezasedal, mohl císař vydat „opatření s provizorní silou zákona“

- „říšská rada“ - císařem jmenovaný poradní orgán

- nezávislost soudnictví je zachována!

3. Neoabsolutistická fáze 1851-59, únorová (1861) a prosincová (1867) konstituce a r. 1866-67

Neoabsolutistická fáze

Tradicionalisticky zaměřené autoritářské intermezzo.

Toto období je označováno nejčastěji jako „bachovský neoabsolutismus“. „Silvestrovskými patenty“ 1851 byla zrušena Stadionova (březnová ústava 4. 3. 1949) ústava a zavedeny „Zásady organického řízení.“ Tyto zásady znamenaly, že veškerá státní moc se má vykonávat s vyloučením veřejnosti. Zachována zůstala jen rovnost před zákonem, náboženská svoboda a zrušení poddanství. Samospráva byla redukována jen na úroveň obcí. Dochází k těsnému sepětí vlády a církve. Mezi Svatou stolicí a rakouskou vládou uzavřen konkordát. Církev získala značný vliv na školství a na rodinné právo i v případě nekatolíků. Dochází k redukci výuky češtiny na školách (1854), český veřejný a politický život byl postaven pod policejní dohled. České národní hnutí bylo nuceno se omezovat na čistě kulturní akce. Pohřeb „brixenského mučedníka“ K. H. Borovského se stal jednou z prvních českých manifestací proti režimu. Systém státní správy z této doby: samosprávná obec – politický okres – zemská místodržitelství se v našich zemích s malými úpravami udržel až do roku 1950.

Režim si uvědomil význam obchodního a průmyslového podnikání pro rozvoj společnosti. Jsou zakládány obchodní a živnostenské komory. Liberalizovaný „Živnostenský řád“ z roku 1859 odstranil poslední zbytky staré cechovní organizace. Modernizace se dočkalo i rakouské školství, které skončilo s pojetím univerzitního studia jako výchovy státních úředníků a důraz začal být kladen na vědeckou práci. Nicméně bachovský systém trpěl nízkou legitimitou, státní pokladna zela prázdnotou a porážka v krymské válce 1859 urychlila pád neoabsolutistického experimentu. Ministerský předseda A. Bach byl odvolán a císař znovu obrací kormidlo mnohonárodnostního státu směrem k parlamentarismu svoláním říšské rady. Zaveden byl Říjnový diplom (20. 10. 1860).

Únorová a prosincová konstituce

26. 2. 1861 dochází k zavedení únorového patentu, který je také nazýván podle svého strůjce Schmerlingovou ústavou. Tímto patentem se Habsburské země vracely ke konstitucionalismu. Tato ústava neobsahovala katalog základních práv. Jádrem této ústavy byl zákon o říšském zastupitelstvu, který předpokládal vytvoření bikamerálního parlamentu. Ten se skládal z Panské sněmovny (arcibiskupové, šlechta, panovníkem nominovaní jedinci) a Poslanecké sněmovny (voleni nepřímo zemskými sněmy na základě kuriálního systému). Poslanecká sněmovna se dále dělila na užší sněmovnu, která byla bez uherských poslanců a sloužila jako parlament pozdějšího Předlitavska a na širší sněmovnu kterou zastupovali poslanci všech zemí. Říšská rada jako poradní orgán byla nahrazena Státní radou a pojem Říšská rada začal splývat s poslaneckou sněmovnou. Vláda ještě nebyla odpovědná říšské radě, ale císaři. Každý zákon vyžadoval souhlas obou komor rady i císaře. Pravomoc zemských sněmů byla poměrně omezená a při jejich volbě se uplatňovala teorie zájmového zastoupení. Ženy a osoby ekonomicky závislé neměly volební právo, zbytek se členil do volebních kurií podle výše majetku, čímž byla značně zvýhodněna úzká vrstva vlastníků půdy a bohatých statkářů.