POL112 Zápisky

Občanská společnost a demokracie

• Chápána jako nezbytný předpoklad plnohodnotné demokracie – některé názory s tímto však výrazně polemizují

• John Locke a liberalisté (Smith, Millar): rozdíl mezi občanskou společností a státem – občanská společnost je primárně oblast obchodu a výroby, která je v moderní společnosti oddělena od politických struktur – moderní (občanská) společnost pro ně byla prostorem individuálních zájmů občana, realizuje se zde měšťanská kultura

• Svobodné sledování vlastního zájmu je základní distinkcí občanské společnosti a moderního státu

  • Stát (díky instrumentům – armáda, policie, byrokracie) přebírá úlohu ochránce celospolečenských zájmů a má monopol na používání vynucovacích prostředků

• Později občanská společnost chápána primárně skrze oslavu občanských ctností (schopnost upřednostnit zájmy obce před vlastními zájmy), nikoliv tedy sledování egoistického zájmu (Cicero, Aristoteles)

  • Montesquie – občanskou společnost spatřoval uvnitř obce

  • Nutná dělba moci pro ochranu lidské svobody

• Veřejnost zvýrazněna jako vyjádření určitého sociálně-politického prostředí, ležícího mimo veřejnou moc státu

Platón, Aristoteles a jejich typy politických zřízení

• PLATÓN – negativní vztah k demokracii (demokracie odsoudila k smrti jeho učitele Sokrata)

  • Nutná existence spravedlivého státu, který může být uskutečněn jen tehdy, pokud do čela obce postavíme ty, kteří jsou schopni rozumového a skutečného poznání – filosofové

  • Spravedlivá obec je uskutečnitelná jen za vlády skutečných filosofů

  • Láska k poznání je základní předpoklad spravedlivého vládce

    • Jde o lásku k poznávání idejí, které se ve věcech odrážejí (věci jsou jejich dokonalými kopiemi), ideje jsou poznatelné jen skrze rozum, nikoliv smysly

  • Nejvyšší ideou je idea dobra – ideální stát má být vládou těch nejlepších a nejctnostnějších – monarchie nebo aristokracie (záleží na počtu ctnostných filosofů)

  • Udržení takového státu je možné při aplikaci přísného institucionálního a procedurálního opatření, jež zabrání nástupu vlády těch, kteří nemilují moudrost

  • Takové udržení však není možné, nejde tomu předejít, proto vytváří přehled režimních typů, do nichž bude degenerovat ideální obec, dojde-li k její destabilizaci

    • Timokracie – vláda cti – vládci zamění touhu po poznání za touhou po uznání a cti – místo lásky k moudrosti je ctižádostivost (z ní pramení řevnivost) – režim je tak rozpolcen svárem jednotlivců, kteří se snaží být lepší než ostatní – v úřadech budou vznětliví jedinci (rostoucí spíše pro válku než mír) – dochází zde také k tajnému hromadění majetku

    • Timokracie se transformuje do oligarchie – režim založen na odhadu majetku, ve které jsou u vlády boháči, kdežto chudák se v něm na vládě nepodílí – zřízení je rozerváno konfliktem boháčů a chudáků – obec se ve skutečnosti skládá ze dvou obcí – je zrušena jednota obce, majetek je skutečně uznávanou modlou – postavení jedince se od něj odvíjí, dochází k polarizaci společnosti, skupina chudých se chopí časem příležitosti, vzbouří se a nastolí demokracii