POL112 Zápisky

Klasické období athénské demokracie

• Éra demokratického státníka Perikla

• Klíčová role otroků pro fungování systému, znamenali volný čas pro politické aktivity plnoprávných občanů

• Politická práva připadala pouze mužům

• Zpřísnění udělování občanství (oba rodiče museli být občany)

• Nejvyšším orgánem lidový sněm – všichni plnoprávní občané

  • Zákonodárné, soudní i výkonné pravomoci – rozhodovali o všech důležitých otázkách, sloužil také jako volební orgán, volil stratégy a další úředníky

  • Rada pěti set (bule) se skládala ze zástupců deseti athénských fýl, fungovala jako výbor sněmu, připravovala sněmu záležitosti k projednání

  • K akceschopnosti byl zřízení padesátičlenný výbor rady – každý Athéňan mohl tento post zastávat pouze jednou v životě, rotace měla zabránit zneužití moci

  • Specifickým nástrojem ochrany státu byl tzv. ostrakismos (střepinkový soud) – každoročně zde rozhodovali, zda v obci není někdo, kdo ohrožuje její svobodu

    • Ostrakizovaný byl na deset let ve vyhnanství

• Mezi další orgány patřily porotní soudy

• Nefungovala dělba moci, často se používal výběr či losování

• Zastávání veřejných funkcí bylo nákladné, protože nebyly placené

• Až Perikles zavedl odměnu za výkon veřejných funkcí (spíše diety – odměny)

  • Rozsah takových funkcí se postupem času rozrůstal

• Dalším prvkem egoismus a současně snadná ovlivnitelnost athénské suveréna (lidového sněmu)

• Rizikem bylo, že se athénský vládní systém otvíral pro schopné demagogy – v té době šlo o vůdce lidu – díky řečnickým dovednostem se na sněmu dokázali prosadit

Participační teorie od 18. století do současnosti

• Myšlenka přímé demokracie přetrvávala i po skončení athénské demokracie

• Revitalizaci přinesla koncepce Jeana Jacquese Rousseaua, který se pohybuje na rozhraní přímé a zastupitelské demokracie – k první má však nesporně blíže

• Radikálně demokratická koncepce suverenity lidu – ten má svou moc vykonávat přímo

  • Výrazný oponent vůči v 18. století vznikající koncepci zastupitelské liberální demokracie

  • Představa obecné vůle, která je společná celému společenství a je vždy správná a neomylná, každý se jí musí podřídit

• Ještě výrazněji participativnější variantu prezentuje marxistický vize totální transformace státu a společnosti

  • Podle Marxe je liberální demokracie podvod, který má maskovat třídní boj ve společnosti

  • Každý stát je primárně nástrojem utlačování určité třídy jinou

  • Marxismus je cesta k osvobození pro utlačovanou dělnickou třídu

  • Diktatura proletariátu je skutečnou demokracií se silnými participačními prvky

  • V kontextu leninské nebo stalinské diktatury vedla Marxova teorie k jedné z nejhorších podob totalitních diktatur

• Po participační demokracii volala v 60. letech dvacátého stoleté tzv. Nová levice – marxistické myšlenky spojeny s participací (Crawford W. Macpherson, Carol Pateman)

  • Kritika stávajících liberálních demokracií a také východního komunistického bloku (byrokratizace režimů, likvidace občanských svobod, popření možnosti participace)