POL112 Zápisky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Klasické období athénské demokracie
Éra demokratického státníka Perikla
Klíčová role otroků pro fungování systému, znamenali volný čas pro politické aktivity plnoprávných občanů
Politická práva připadala pouze mužům
Zpřísnění udělování občanství (oba rodiče museli být občany)
Nejvyšším orgánem lidový sněm – všichni plnoprávní občané
Zákonodárné, soudní i výkonné pravomoci – rozhodovali o všech důležitých otázkách, sloužil také jako volební orgán, volil stratégy a další úředníky
Rada pěti set (bule) se skládala ze zástupců deseti athénských fýl, fungovala jako výbor sněmu, připravovala sněmu záležitosti k projednání
K akceschopnosti byl zřízení padesátičlenný výbor rady – každý Athéňan mohl tento post zastávat pouze jednou v životě, rotace měla zabránit zneužití moci
Specifickým nástrojem ochrany státu byl tzv. ostrakismos (střepinkový soud) – každoročně zde rozhodovali, zda v obci není někdo, kdo ohrožuje její svobodu
Ostrakizovaný byl na deset let ve vyhnanství
Mezi další orgány patřily porotní soudy
Nefungovala dělba moci, často se používal výběr či losování
Zastávání veřejných funkcí bylo nákladné, protože nebyly placené
Až Perikles zavedl odměnu za výkon veřejných funkcí (spíše diety – odměny)
Rozsah takových funkcí se postupem času rozrůstal
Dalším prvkem egoismus a současně snadná ovlivnitelnost athénské suveréna (lidového sněmu)
Rizikem bylo, že se athénský vládní systém otvíral pro schopné demagogy – v té době šlo o vůdce lidu – díky řečnickým dovednostem se na sněmu dokázali prosadit
Participační teorie od 18. století do současnosti
Myšlenka přímé demokracie přetrvávala i po skončení athénské demokracie
Revitalizaci přinesla koncepce Jeana Jacquese Rousseaua, který se pohybuje na rozhraní přímé a zastupitelské demokracie – k první má však nesporně blíže
Radikálně demokratická koncepce suverenity lidu – ten má svou moc vykonávat přímo
Výrazný oponent vůči v 18. století vznikající koncepci zastupitelské liberální demokracie
Představa obecné vůle, která je společná celému společenství a je vždy správná a neomylná, každý se jí musí podřídit
Ještě výrazněji participativnější variantu prezentuje marxistický vize totální transformace státu a společnosti
Podle Marxe je liberální demokracie podvod, který má maskovat třídní boj ve společnosti
Každý stát je primárně nástrojem utlačování určité třídy jinou
Marxismus je cesta k osvobození pro utlačovanou dělnickou třídu
Diktatura proletariátu je skutečnou demokracií se silnými participačními prvky
V kontextu leninské nebo stalinské diktatury vedla Marxova teorie k jedné z nejhorších podob totalitních diktatur
Po participační demokracii volala v 60. letech dvacátého stoleté tzv. Nová levice – marxistické myšlenky spojeny s participací (Crawford W. Macpherson, Carol Pateman)
Kritika stávajících liberálních demokracií a také východního komunistického bloku (byrokratizace režimů, likvidace občanských svobod, popření možnosti participace)