POL112 Zápisky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Základní principy neakceptovaly jen západní (liberální demokracie), ale také autoritářské státy nebo komunistické režimy – rozdílná obsahová a často účelová interpretace
Liberální demokracie zdůrazňovaly garance práv jednotlivců a ideu právního státu
Komunistické režimy formálně akceptovaly všeobecnou účast na správě věcí veřejných a starost o zájmy obyčejného občana, rozhodně odmítaly buržoazii (tedy liberální model demokracie)
Nacionalističtí vládci zdůrazňovali svou legitimitu jako vůdci posvěcení od lidu
G. Sartori: vládu lidu lze chápat tak, že si lid vládne sám (přímá demokracie), že je lid pouhým objektem vlády (tj. ovládaným), nebo tak, že vláda vychází z lidu, kdy svou zákonitost odvozuje od jeho souhlasu
Složka „prostřednictvím lidu“ je nejasná a nedá se specifikovat
Třetí složka je jediná poměrně jednoznačnou, ale je také příliš obecná (KSČ roky tvrdila, že vláda slouží lidu)
Obecná problematičnost jednotného chápání pojmu demokracie, obsahově je mnohovýznamový
Skeptický pohled na jednotné chápání však neznamená rezignaci na možnost zkoumání demokracie
Teorie demokracie prošla mimořádně dynamickým vývojem
Za pozornost stojí například monumentální dílo filozofa Vladimíra Čermáka
Řecký výraz polémos (polemika, konflikt) je podle něj pro živou demokracii nezbytný
Nástin vývoje demokracie v historické perspektivě
Robert Dahl ve vývoji demokracie vymezil tři velké demokratické transformace:
První transformace
V éře antického Řecka, pojí se s malými (a spíše homogenními) městskými státy – řecká polis, první demokratické systémy, svobodní muži měli právo účastnit se přímo vlády – lid nejenom může vládnout, ale vlastní také zdroje a instituce k tomu nezbytné – první zdroj demokratické teorie a praxe – klasická demokracie
Dalším zdrojem je republikánská tradice (Řecko a antický Řím), později ve středověkých italských městských státech – republika jako res (věc) a publicus (veřejný), věc náležící lidu – postupné zrovnoprávnění obyvatel městského státu – rozrůstáním se však horšily původně příznivé podmínky pro fungování republikánských institucí – republika se tak ocitla v krizi, východiskem nastolení císařství a konec vlády lidu
Oživení vlády lidu v republikánské formě až ve 12. století ve Florencii, Janově či v Benátkách – postupně dále demokratické městské komuny v Německu, Švýcarsku, Belgii a Nizozemí (renesance)
Druhá transformace
Odstartovala v 18. a 19. století, vznikaly nové národní státy, akceptovaly demokratickou formu vlády v zastupitelské podobě – rozdíl oproti předchozí transformaci v rozsahu (územně i počtem obyvatel) nových demokracií
Vyloučeno tak uplatňování přímé demokracie
Transformace od městského státu ke státu národnímu, zastupitelská forma vlády a myšlenka politické rovnosti