POL112 Zápisky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Další kritika – stoupenci tzv. legální demokracie – neoliberální politika (spojeno s Thatcherovou a Reaganem) – někdy označování jako Nová pravice, kritizují přílišnou expanzi sociálního státu – základní ochranu člověka má pak představovat vláda zákona (proto legální demokracie) – Fridrich von Hayek, Robert Nozick
Empirické koncepty zastupitelské demokracie
K dalším významným proudům demokratické teorie patří pluralismus – jde o značně heterogenní teorii, v každé demokratické společnosti existuje mnoho centrem politické i ekonomické moci, skupiny jsou propojeny různými vazbami i konflikty
Některé skupiny kooperují, jiní soupeří – soupeření zabraňuje monopolizaci politického prostoru, napomáhá také fungování pluralitního politického systému – teorie polyarchie (R. Dahl)
Pro pluralismus je klíčová rovnost, spontánnost, soutěživost
Jako ideální protiklad se jeví (neo) korporativismus
Původně spjato s autoritativními režimy
Vztah mezi státem a společnostní zajišťuje hierarchizovaný systém organizací (odbory, podnikatelská sdružení) s monopolem v dané oblasti – členství v nich bývá zpravidla povinní
Odbourává se prvek konkurence, je zajištěna sociální stabilita
Oba směry kladou důraz na instituce
Demokracie parlamentní a prezidentská – zde je klíčový prvek dělby moci (slouží k diferenciaci)
Westminsterská demokracie a konsensuální demokracie (dle A. Lijpharta) – klíčová je otázka koncentrace moci, struktura parlamentu a podoba volebního a stranického systému
Konsensuální vychází z velkého rozptylu moci, ta není koncentrována jen na vládě, ae také v parlamentu, stranický systém je vícestranický, vlády jsou typické širokými koalicemi
Ve westminsterském modelu je moc v rukou vlády, která je tvořena jednou stranou
Přímá (participační) demokracie
Zapojení všech občanů do věcí veřejných
Tradice sahá až do antiky – klasický příklad v Athénách
Předklasické období athénské demokracie
Původně monarchie, ta později vystřídána vládou aristokracie (moc založena na pozemkovém vlastnictví) – nejvyšší úředníci (archonti), bylo jich devět, ve funkci jeden rok
Bývalí archonti se pak stali členy aristokratické vlády – areopagu, který byl klíčovým vládním orgánem – dozorce nad dodržováním nepsaných zákonů, soudní pravomoc, atp.
Počátek směřování k demokracii spojeno s archontem Solónem, který se dostal do čela Athén v době, kdy vrcholilo sociální napětí – s vládou aristokracie nespokojeni dělníci i řemeslníci
Solón provedl řadu reforem, které nasměrovaly Athény k nové cestě společenského a politického vývoje – odstranil dlužné závazky rolníků, zrušil otroctví pro dluhy – základ k rovnoprávnosti mezi Athéňany, posílena osobní svoboda
Spojení politických práv s majetkem – Aristotelova politeiá – občané rozděleni do tříd, dle nich odstupňována politická práva – otevřen prostor k úřadům pro další skupiny občanů, začalo se také měnit složení aeropagu
Lidové shromáždění (ekklésia) – významné odvolací pravomoci v oblasti soudnictví
Vytvořena Rada čtyř set – protiváha aeropagu
Celkově jeho reformy omezily moc aristokracie a položily základy větší sociální a politické rovnosti v Athénách