Závěrečná zpráva - Komplexní zahraniční cvičení v terénu (Slovinsko)

2. Geologické poměry Slovinska

Přestože patří Slovinsko mezi relativně malé země, geologická stavba je mimořádně pestrá. V severní a severovýchodní části se nachází nejstarší horniny (v oblasti kolem pohoří Pohorje). Jedná se o metamorfované horniny, zejména ruly, svory, amfibolity, krystalické vápence a různé druhy břidlic (MATYÁŠEK, 2004).

3. Rtuťové doly Idrija

V jihovýchodním předhůří Julských Alp v Cerkjansko-Škofjeložském pohoří leží v údolí řeky Idrijce a okolí starobylého města Idrija jedno z nejvýznamnějších světových nalezišť ryzí rtuti a cinabaritu (MATYÁŠEK, 2004).

Několikapatrový rozvětvený systém podzemních chodeb, ať už rudonosných štol a šachet, či větracích a odvodňovacích, měří asi 700 km. Určitou výhodou těchto dolů bylo, že zde neměli výbušný metan. Idrija měla po několik století své zvláštní postavení ve slovinském kulturním a ekonomickém prostoru. Od počátku majitelé dolů dbali na modernizaci těžby a zpracování rudy a vždy zaměstnávali špičkové odborníky, ponejvíce italské a německé. Spolu s doly se rozvíjelo i město a také různé odbornosti, především geologie, hornictví, geodézie a rovněž, kvůli hornickým chorobám, i lékařství (MATYÁŠEK, 2004).

Celkovým množstvím vytěženého kovu jsou idrijské rtuťové doly historicky na druhém místě na světě (po španělském Almadenu). Za 500 let zde vytěžili nejméně 144 000 tun rtuti, což znamená přibližně 13 % celkové světové produkce (MATYÁŠEK, 2004).

4. Alpská oblast

Alpská oblast zaujímá severozápadní a střední část země na ploše asi dvou pětin Slovinska. Na severu a západě přechází do Rakouska, resp. Italie, na jihu sousedi s Dinárskou oblastí a na východě s Panonskou oblastí. Hranice mezi nimi jsou nevýrazné. Hustota obyvatelstva je nadprůměrných 109 os. /km2. Nejvíce osídlena jsou údolí řek a roviny, především kolem Lublaně a Celje, nejméně pak horská údolí. V západní časti je geologické podloží tvořeno nejvíce karbonátovými horninami, na východě převažuji magmatické a metamorfované horniny. Průměrná nadmořská výška je 732 m. Podnebí je horské s nízkými teplotami a četnými srážkami – s růstem nadmořské výšky teploty klesají a srážek přibývá (MATYÁŠEK, 2004).

5. Julské Alpy

Celé pohoří s nejvyšším vrcholem Triglav (2 864 m. n. m) je tvořeno druhohorními karbonátovými horninami. V podloží jsou spodnětriasové vápence, pískovce a jílovce. Nad nimi jsou střednětriasové dolomity, dolomitizované vápence a čisté vápence, pak křemenné porfyry, křemenné keratofyry a tufy. Nad tím je kolem 1 000 metrů masivního vrstevnatého vápence s dolomitem svrchnětriasového stáří. Z tohoto období pocházejí cca 200 m mocné tzv. „tamarské vrstvy“, tvořené kromě vápenců a dolomitů s rohovci i jílovci. Dnes nese georeliéf stopy ledovcové a vodní modelace (MATYÁŠEK, 2004).