Závěrečná zpráva - Komplexní zahraniční cvičení v terénu (Slovinsko)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
13. Cerknické Polje
Cerknické polje (slov. Cerkniško polje) je největší krasové polje v Notranjsku (70 km²). Jeho východní okraj je ze slabě propustného svrchnětriasového vápence a jurského dolomitu, proto jsou východní přítoky na polje povrchové: Šteberščica, Lipsenjščica, Žerovniščica a na severovýchodě Cerkniščica. Západní část tvoří propustné křídové vápence, úbočí Javorníků strmě klesají do polje (MATYÁŠEK, 2004).
Cerknické jezero v létě obvykle zcela vysychá. Při poklesu vody se na dně jezera v silné vrstvě sedimentů ukazují mohutné hluboké ponory. Podloží je tvořeno dolomitem. Do zbytků unikající vody spěchají místní obyvatelé vylovit ryby. Velký počet různorodých přírodních a antropogenních habitatů, které se v průběhu roku mohou velmi měnit, je stanovištěm mimořádně pestré skladby rostlinných a živočišných druhů. Mezi nimi je mnoho speciálních, zvláště přizpůsobených kolísání stavu vody. Rozsáhlé jezerní porosty rákosí skýtají úkryt, potravu a možnost hnízdění četným vodním a jiným druhům ptactva (MATYÁŠEK, 2004).
14. Škocjanské jeskyně
Škocjanské jeskyně jsou v Klasickém krasu největší a nemají ve světě obdobu. Dne 25. 11. 1986 byly zapsány do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Z ochranářského hlediska jsou součástí Regionálního parku Škocjanské jeskyně, jenž sám je jádrem Krasového regionálního parku. Územím protéká ponorná krasová řeka Reka, která celý jeskynní systém modeluje již od počátku pleistocénu, asi před 2 miliony let. Charakteristický je proměnlivý stav vody v průběhu roku. V době letního sucha Reka téměř vysychá, při větších jarních deštích má průtok vice nežli 300 m3/s a stává se tak nejmohutnější ponornou řekou v Evropě. Barvením bylo prokázáno ústí do Jaderského moře (MATYÁŠEK, PUC, 2004).
15. Sněžnicko-Javornické pohoří
Sněžnicko-Javornické pohoří je střední a nejrozsáhlejší vysokokrasová náhorní plošina v Dinárské oblasti Slovinska, s nadmořskými výškami mezi 700–1 600 metry. Je složena ze dvou částí – Sněžník na jihu je širší, hornatá krajina s význačným vrchem, který se na severu zužuje do Javorníků. Hranice mezi nimi není výrazná (MATYÁŠEK, 2004).
Vítr je zde nejčastěji velmi silný přerývaný severozápadní - bóra, zde zvaný burja, který je významným ekologickým činitelem zvláště na nejvyšších návětrných vrších a hřbetech (MATYÁŠEK, 2004).
16. Středozemská oblast
Středozemská oblast leží v jihovýchodním Slovinsku při Jaderském moři. Hlavními jejími charakteristikami jsou střídání flyšových a vápencových hornin, celkově teplé submediteránní podnebí a přímořská poloha. Od sousední Dinárské oblasti se liší rozdílným podnebím, rostlinstvem a hospodářstvím. Do Středozemské oblasti patří území, kde teploty nejchladnějšího měsíce dlouhodobě neklesají pod bod mrazu. Celkově sem patři krajina, která souvisí s Terstským zálivem a Furlanskou nížinou v sousední Italii. Přírodní hranice mezi Středozemskou a Dinárskou oblasti není výrazná, probíhá po vyšších okrajích krasových planin. Jižně od pásemného masivu Nanosu, kde se pod vrchovinou Trnovský gozd stýká chladný severní a teplý mediteránní vzduch a následkem toho vznikají prudké větry bóra, se rozkládá Vipavská dolina (MATYÁŠEK, 2004).