Závěrečná zpráva - Komplexní zahraniční cvičení v terénu (Slovinsko)

17. Pobřeží Jaderského moře

Jaderské moře se dříve označovalo podle italského města Adria u řeky Pád jako Adriatické moře. Slovinské pobřeží Jaderského moře je dlouhé pouhých 46,6 km a rozkládá se mezi Italií a Chorvatskem na několika poloostrovech a zálivech. S povrchem 548 km2 zaujímá méně než půl procenta celého Jadranu (MATYÁŠEK, 2004).

Terstský zaliv má přechodný typ podnebí na styku středozemských a kontinentálních vlivů. Tento typ podnebí se označuje jako submediteránní, resp. středozemský (MATYÁŠEK, 2004).

Přírodní mořský ekosystém ohrožují různé vlivy. Zvláště ohroženo je plytké skalnaté dno, kde při pobřeží je úzký, několik desítek metrů široký pás převážně flyšových sedimentů. Nejmalebnější část rezervace náleží klifové stěně vrstev flyše o výšce až 80 metrů. To jsou nejvyšší klify na celém Jadranu. Významné jsou svou geologickou stavbou a geomorfologickým tvarem, stejně jako specifickými submediteránními rostlinami, ke kterým se na mysu Ronek přidružuji rovněž význačné středozemské rostliny. Na mořském dně, které je zpočátku skalnaté, potom štěrkovité a písčitohlinité, hostuji četné organizmy. Zvláště zajímavé jsou zde zálivy Mesečev zaliv a zaliv Svetega Križa, kde jsou rozvinuty právě podmořské louky. Dalším chráněným územím je Přírodní památník mys Madona s obzvlášť bohatým podmořským životem. Třetím pobřežním a podvodním chráněným územím je Přírodní památník Debeli rtič v Ankaranu při italské hranici. Na opačném konci slovinského pobřeží, při hranici s Chorvatskem, je zvláštní kulturní krajina Sečoveljských solin. Vznikají zde zvláštní ekologické podmínky, které podmiňují výskyt rostlin a živočichů. Z rostlin jsou unikátní halofyty, druhy přizpůsobené vysoké koncentraci soli v prostředí. Bohatost avifauny byla jedním z důvodů vyhlášení krajinného parku Sečoveljské soliny i zařazení území mezi zvlášť významné evropské mokřady, tzv. Ramsarské (MATYÁŠEK, 2004).

Slovinská část flyšového pobřeží je členitá. Geologická stavba slovinského pobřeží je jednotvárná. Tvoři ji většinou pískovec a břidlice s vložkami vápencového slepence. Poloostrov Izola je tvořen z foraminiferového vápence. Z minerálů jsou ve vrstvách zastoupeny krystaly bílého kalcitu až centimetr velké, do rozet uspořádané průsvitné krystaly bezbarvého barytu, spolu s barytem se vyskytující milimetrové krystaly zvětralého pyritu, limonit jako pseudomorfózy po pyritu a až několikacentimetrové manganovo-limonitové dendrity. V solinách jsou běžné agregáty halitu (PODGORNIK, 2000).

18. Flóra středomořské oblasti

Jde o floristicky nejbohatší území státu. Své lokality zde má řada mediteránních a submediteránních druhů rostlin, vyskytujících se v nejrůznějších typech společenstev. Původní vegetace doubrav je nahrazena sekundárními porosty (FUKAREK, JOVANOVIČ, 1983).