Mezinarodni-vztahy

Bosna a Hercegovina:

B a H je tvořena třemi národy = muslimové, bosenskými Srby a Chorvaty. V březnu 1992 vypukly nepokoje mezi muslimy a Srby. Boje se stupňovaly, v červnu 1992 se země ocitla ve skutečné válce. Muslimové, byli během války nejprve vražděni ze strany srbské armády a později i ze strany Chorvatů. Mezinárodní organizace a USA nátlakem donutili Srby k ukončení války. Koncem roku 94 byla ustanovena federace B a H, boje byly na chvíli ukončeny. Byl to mír z donucení. Byl předložen mírový plán, který však nehodlali bosenští Srbové přijmout, protože znamenal ovládnutí jen 55% území, což bylo od 20 procent míň, než si tito fanatici představovali. Byl připraven plán, který měl situaci vyřešit. USA jej však odmítly a vypukla ještě ten den další válka. Došlo k operaci Storm, podporované Američany, kdy bylo z domovů vyhnáno na 150 000 chorvatských Srbů. Srbové nakonec tedy podepsali v listopadu r. 1995 tzv. Daytonskou mírovou dohodu v Ohiou v USA. Byla podepsána prezidentem Jugoslávie- Miloševičem (Jugoslávie je od té doby tvořena jen Srbskem a Černou Horou) prezidentem Chorvatska a Bosny a Hercegoviny. Znamenala vznik federace B a H, kdy jedna část, tvořící 51% území byla chorvatsko-bosenská a druhá srbská.

Kosovo:

5 měsíců po uzavření Daytonské dohody došlo v Kosovu k prvnímu útoku ze strany UCK neboli kosovské osvobozenecké armády. Rok 1996 tedy znamenal další válku na Balkáně. Proč k tomu došlo? Kosovo již v roce 1989 ztratilo rukou Miloševiče svoji autonomii, kterou disponovali během vlády Tita. Do roku 1996 však Kosovo, vedené Demokratickým svazem Kosova volili cestu nenásilného odporu vůči vládě v Bělehradu. Bojkotovali úřady, volby, nicméně byli stále utiskovaní. Bojůvky se objevují stále častěji a začínají si toho všímat i západní mocnosti. A to zejména z obav velké Albánie, která by znamenala rozpad Makedonie a částí Srbska, Bulharska a Řecka. To bylo naprosto nepřípustné, a proto západní mocnosti striktně odmítají nezávislost Kosovských Albánců. Roku 99 se vzdali nezávislosti a souhlasili s autonomií. Miloševič však radikálně odmítl přítomnost jednotek NATO na území Kosova. Cílem NATO bylo přinutit Miloševiče ke kapitulaci, zabránit humanitární katastrofě, ponížit a zničit jugoslávskou armádu, oslabit Miloševičovu moc a zastavit šíření konflikt za hranice Kosova. NATO však nebralo v úvahu, že albánské obyvatelstvo bude Srby vyháněno do okolních zemí- zejména Makedonie, Albánie a Černé Hory a že tak dojde k destabilizaci těchto křehkých zemí. Tříměsíční bombardování znamenalo vyhnání srbské menšiny z Kosova a poražení Miloševiče. Miloševičova vláda tedy padá v říjnu 2000.

Srbsko a Černá Hora v současnosti mají tři prezidenty, tři vlády a tři parlamenty.

Federativní rep. je tvořena Srbskem, Černou horu a 2 autonomních oblastí Kosovo a Vojvodina.