Mezinarodni-vztahy

Dalším ohniskem sváru byla samotná Ústava, zdali má být jen jedna, nebo má mít každá vláda "svou". Tím by tedy vznikly ústavy tři. Než mohl být tento problém vyřešen, tak přicházejí nové volby v červnu roku 1992, které nakonec rozhodly o dalším osudu obou národů a tak i jejich ústav.

Po volbách se situace zásadně mění. Na slovenském území vítězí strana Vladimíra Mečiara HZDS (Hnutí za demokratické Slovensko), v českých zemích pak strana Václava Klause ODS (Občanská demokratická strana). Předsedové vítězných stran jednají o tom, jak nejrychleji tyto země rozdělit=> rozpad Československé federace. 26. srpna 1992 se Klaus a Mečiar dohodli na konečném datu rozdělení Československé federativní republiky k 1. 1. 1993, kdy vzniknou nové dva samostatné státy.

K 31. prosinci 1992, tak definitivně končí společná cesta těchto dvou národů, které pojil nejen společný stát a jedny hranice, ale zejména celá společná historie. 1. ledna 1993 vzniká Česká republika a Slovenská republika jako samostatně stojící státy na mapě světa.

1. Znovusjednocení Německa.

Proces likvidace komunistického režimu a začátek demokratických přeměn ve východním Německu otevřely otázku znovusjednocení Německa. První konkrétní podnět přišel v listopadu 1989, kdy byl zveřejněn desetibodový plán. Po volbách mělo dojít ke sjednocení nejdříve v podobě konfederace, posléze federace.

Otázka znovusjednocení se stala součástí jednání u kulatého. Výsledkem byl Modrowův plán. Východoněmečtí obyvatelé se domnívali, že nejlepším způsobem sjednocení Německa je co nejrychlejší včlenění NDR do SRN, což by znamenalo rychlý růst životní úrovně.

Hroutící se východoněmecká ekonomika vše urychlila. V květnu 1990 byla přijata dohoda o celní, hospodářské a sociální unii, byl stanoven velmi výhodný poměr mezi východoněmeckou a západoněmeckou markou (místo reálného kurzu 6:1, byl stanoven 1:1, což znamenalo pro SRN obrovské finanční zatížení).

Uskutečnění sjednocení Německa proběhlo v Moskvě 12. září 1990 na základě Smlouvy o uspořádání poměrů v Německu. Vítězné mocnosti daly ke sjednocení souhlas a poskytly mu plnou svrchovanost. Sjednocené Německo se zavazovalo provádět mírovou politiku, zříkalo se veškerých mírových nároků, výroby, vlastnictví a dispozice s jadernými, chemickými a biologickými zbraněmi, početně omezit vojenské síly na 370 tis. mužů. Do r 1994 měla být z východního Německa stažena sovětská vojska a teprve pak sem mohly být umístěny jednotky NATO ovšem bez jaderné výzbroje. Společnou dohodou 1. října 1994 se pak mocnosti vzdaly všech svých práv v Německu. Počátkem listopadu 1994 byla uzavřena sovětsko-německá přátelská smlouva a pak německo-polská smlouva o hranicích.

3. října 1990 bylo Německo čtyřicet pět let po skončení druhé světové války opět sjednoceno a „německá otázka“ konečně uzavřena.