Mezinarodni-vztahy

1. izraelsko-arabská válka (Palestinská válka):

vypukla po odchodu britských vojsk z Palestiny a po vyhlášení samostatného židovského státu.

V této válce uhájil Izrael svou existenci proti sousedním arabským státům (Egypt, Zajordánsko, Irák, Sýrie, Libanon). Dne 11. 6. 1948 bylo uzavřeno příměří, které však vydrželo jen do 9. 7. 1948, kdy Izrael zahájil novou ofenzivu. 18. 7. mělo být uzavřeno nové příměří, boje pokračovaly. Izrael dobyl Sinajský poloostrov, severozápadní Palestinu, většinu Negevské pouště a přístup k Akabskému zálivu s přístavem Ejlátem. Arabská fronta se v té době začala rozpadat. Již 24. 2. 1949 uzavřel příměří s Izraelem Egypt, 23. 3. Libanon, 3. 4. Zajordánsko a 20. 7. Sýrie. Izrael ovládl velkou část území, které mělo patřit Palestině a západní část Jeruzaléma. Obyvatelé obsazeného území prchali na západní břeh Jordánu (připojenému k Zajordánsku), do Gazi (obsazené Egyptem) a okolních států.

2. izraelsko-arabská válka (Sinajská válka):

na počátku roku 1956 zahájil egyptský prezident Násir blokádu izraelského přístavu Ejlát. Po dohodě s Francií a Velkou Británií v době Suezské krize zaútočila izraelská armáda 29. 10. 1956 na Sinajském poloostrově a postoupila až k Suezskému kanálu. Izrael okupoval pásmo Gazy a zajistil si nerušený přístup k Akabskému zálivu. Sinajský poloostrov vyklidil v roce 1957.

3. izraelsko-arabská válka (Šestidenní válka):

po neuvážených výzvách egyptského prezidenta Gamála Abdal Násira ke zničení židovského státu zahájila 5. 6 1967 izraelská armáda pod vedením Moše Dajana preventivně třetí válku překvapivým leteckým útokem na Egypt a obsadila Sinajský poloostrov. Zároveň také Jeruzalém, celý Západní břeh Jordánu a strategické Golanské výšiny na hranicích se Sýrií.

4. izraelsko-arabská válka (Jomkkipurská válka):

Poté, co byla se sovětskou pomocí obnovena egyptská a syrská armáda, zahájil egyptský prezident Anvar Sadat 6. 10. 1973 na největší židovský svátek Jom Kippur válku proti Izraeli. Egyptská vojska překročila Suezský kanál, syrská zaútočila na Golandské výšiny. Počáteční egyptský útok byl úspěšný, syrský skončil porážkou. Ve snaze pomoci Sýrii rozvinula egyptská armáda postup na Sinajský poloostrov, byla poražena a protiútok izraelské armády pronikl na západní břeh Suezského kanálu.

V roce 1979 vrátil Izrael území Sinajského poloostrova Egyptu na základě separátní mírové smlouvy z Camp Davidu. Obratu ve vztazích se sousedy dosáhl Izrael roku 1993, po počátku procesu urovnání s Palestinci, o rok později byla podepsána mírová smlouva s Jordánskem. Normalizaci vztahů se Sýrií brání otázka okupovaných Golanských výšin.

Suezská krize:

mezinárodní krize vyvolaná zásahem Velké Británie a Francie ve 2. arabsko-izraelské válce. Vliv Velké Británie a Francie se v 50. letech v arabském světě výrazně snížil. V říjnu 1954 se Británie zavázala vyklidit vojenské základny na Sinaji. Francie musela v roce 1955 souhlasit s nezávislostí svých protektorátů Maroka a Tunisu a Egypt hrozil, že přijde i o Alžír. Do soupeření o vliv v arabském světě se zapojily i USA a SSSR. Kontakty egyptského prezidenta Gamála Násira se SSSR naznačovaly, že vliv SSSR poroste. USA se to snažily odvrátit slibem finanční pomoci při stavbě Asuánské přehrady, když však Egypt uznal v r. 1965 komunistickou Čínu, návrh stáhly. Pod záminkou získání financí na stavbu přehrady Násir 26. 7. 1956 znárodnil Suezský průplav, jehož největšími podílníky byli Briti a Francouzi, kteří pak společně navrhovali ozbrojenou intervenci proti Egyptu a sesadit Násira. USA varovaly své spojence, že akce by spíše uškodila a neúspěšně se snažily zprostředkovat kompromis v podobě mezinárodní správy Suezu na dvou konferencích v Londýně v r. 1956.