4. Základní škola a střední škola ve vzdělávacím systému

Kvalifikační funkce
Znamená, že žák ve škole získává znalosti, dovednosti a schopnosti, které se jeví jako žádoucí pro pozdější život v zaměstnání a ve společnosti. Tato příprava probíhá především ve vyučování. S rychlými změnami světa práce v důsledku kulturních a technologických trendů se mění také kvalifikační požadavky na vyučování. Toto se děje především při vyučování. Dnes se například očekává, že vedle čtení, psaní a počítání škola poskytne znalost nejméně jednoho cizího jazyka a uživatelskou znalost práce s počítačem jako prostředkem základního informačního vzdělání. Dále se také očekávají od různých škol propedeutické kvalifikace ve smyslu základních vědomostí a vědecké připravenosti. Také se v poslední době od školy očekává, že poskytne dokonce ukončenou kvalifikaci. Bývá také zpravidla formulována jako žádoucí dispozice chování, jako například schopnost učit se, připravenost ke spolupráci a kompetentnímu rozhodování. Tato očekávání jsou příležitostně formulována jako cíle výchovy. Toto spojení a označení je ale poněkud zavádějící a nepříliš duchaplné.

http://psychologie-pedagogika.studentske.cz/2008/07/funkce-koly.html

Selekční funkce

Znamená, že žáci jsou vzhledem k různým školním výsledkům a životním šancím třídění. Obrazně řečeno můžeme školu přirovnat k velkému „prosévacímu sítu“, které mezi jednotlivými generacemi usměrňuje a řídí přístup k zaměstnaneckým pozicím, sociální prestiži a k materiálnímu uspokojení. Proto v této souvislosti někdy hovoříme o alokační funkci. Prostředky jsou v první řadě známky a vysvědčení, které v dané chvíli to síto buď pootevřou, nebo zneprůchodní. Škola ovšem při rozdělování životních šancí a drah nerozhoduje sama: vedle sociálního původu, nadání, pohlaví a známostí hrají nemalou roli také štěstí a náhoda.

Integrační funkce

Škola svým žákům zprostředkovává jejich začlenění do společnosti, pokud možno bez nějakého třídění. To se děje zejména zprostředkováním odpovídajících postojů, přesvědčení a chování. K tomu patří např. přesnost, píle a svědomitost při plnění úkolů, připravenost ke spolupráci, spolehlivost a přesnost ve styku s lidmi, loajalita a věrnost vůči státu.

Naplněnost těchto funkcí je v první řadě ovlivňována vzdělávací politikou a školskou správou. Ale také společenské trendy (např. snaha absolvovat co nejvhodnější vzdělání), školně pedagogický rozvoj (např. požadavek na změnu vzdělávacích forem), měnící se akcenty na obsah učitelského vzdělávání a práci učitele (např. zvyšování podílu všeobecného vzdělání) více méně stanovují povahu a způsob naplnění těchto funkcí.

(http://2012.elearning.ujak.cz/mod/book/view.php?id=2537&chapterid=865)