Základní okruhy - OPD
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
z Ruské pravdy vychází Novgorodská a Pskovská soudní listina, suděbniky, překlad Nomokánonu = Kormčije knigy
Ekloga, Procheiron, Zákon sudnyj ljudem
Pskovská soudní listina: obyčejové právo, knížecí nařízení, procesní předpisy, trestní právo
Novgorodská soudní listina: kodifikace práva platného v Novgorodské městské republice
r. 1497 Ivan III. – zákon pro celé Ruko: Suděbnik: jednotný systém soudnictví a správy, nová i převzatá ustanovení, nedokonalý -> Carský Suděbnik z r. 1550 – trestní a pracovní právo, ukládané ukazy -> z nich Ukaznyje knigy prikazov
r. 1589Suděbnik cara Fjodora Ivanoviče – neoficiální, ale používán
Postavení osob (práva osob), věcná a závazková práva ve středověku
!!!!!
Trestní právo ve středověku
-
roztříštěno, podobně jako jiná právní odvětví
-
postihování deliktů ex offo, unifikace práva -> trestní zákoníky
-
r. 1532 Constitutio Criminalis Carolina, SŘŘ, Ruské pravdy, leges barbarorum
-
kruté tresty vč. trestu smrti = prevence
-
partikularita: šlechta se řídila zemským, měšťané městským, poddané soudila vrchnost
-
typický kazuistický přístup, tedy popis jednotlivých deliktů bez nějakého zobecnění
-
právními předpisy z této doby jsou např. Ruské pravdy či leges barbarorum
-
praktikovalo se vymáhání práva svépomocí – krevní mstou. Pod vlivem křesťanství byla možnost „vykoupení se“ tzv. wergeldem = finanční náhrada zaplacena rodině zavražděného nebo pachatelem v případě vraždy, 1/3 připadla státu = fredus
-
ordály = boží tresty = iracionální důkazný prostředek (voda/železo/přísahy – nepřeřeknout se), do 14. st.,
bůh zasahoval jako ochránce práva do sporu, rozhodoval o vině/nevině
-
ordály vystřídány torturou = mučení, zakázána od r. 1776 Marií Terezií, provádění mučení bylo zakázané pro soudy, veřejnost o tom nevěděla kvůli odstrašení, prevenci
-
později byl obviněný předán poškozené rodině, aby na něm byl vykonán trest
-
delikty stíhány ex offo, šlechtici popravování stětím, nevolníci lámáni na kolo
-
osvícenský absolutismus přináší změnu chápání smyslu trestu = nápravný a výchovný charakter
-
soudní moc náležela v patrimoniálních státech panovníkovi nebo jeho úředníkům
-
vznikají soudní orgány nevázané na moc panovníka
-
pozdní středověk – soudci musí mít nějaké minimální právnické vzdělání, omezování moci šlechty v oblasti soudnictví
-
V období pozdního středověku začíná docházet k zjednodušení a profesionalizaci soudů – např. soudci museli mít alespoň základní právnické vzdělání atd. Současně dochází k omezování moci šlechty v oblasti soudnictví.
-
inkvizice – instituce katolické církve, proti kacířství a čarodějnictví, vykonstruované procesy, ve kterých se obvinění v důsledku mučení doznávali i k činům, které nespáchali
-
jednání zemskéhou soudu: nejprve půhon (= soukromá listina, činěn jménem žalobce, v 16. století nahrazen obesláním), musí se podat do 6 týdnů od toho, co se stalo a nejméně 4 týdny před zasedáním sněmu (zasedá 4x do roka), podle toho se podává žaloba
-
účastníci jednání: panovník, sudí (řídí soud), kmeti (soudí), písaři (úřad desek zemských), diváci (prostor pro soudní strany)
-
jednání je veřejné a ústní, řídí se přesnými formalitami
-
žalobce musí svoji žalobu přednést nazpaměť, tak jak je zapsána v deskách zemských
-
na konci se soudce obrátí na kmety a ty učiní radu, jeden z nich pak vynese rozhodnutí, není odvolání