Základní okruhy - OPD

1. Charakteristika práva v období středověku

• právní partikularismus = nejednotnost práva, roztříštěnost (teritoriální a stavovská)

• teritoriální: právní řád závislý na území, v důsledku obyčejů různých kmenů

• stavovská: různé vrstvy obyvatelstva se řídí různým právem, měšťané městským, šlechta zemským, duchovenstvo kanonickým; závislé na ekonomické a politické diferenciaci společnosti

• DOHLEDAT str. 50 nástin

1. Charakteristické rysy států raného středověku

Germánské říše raného středověku byly monarchiemi. Z vojenských velitelů se stávali panovníci, území celého státu se považovalo za jejich osobní vlastnictví – tzv. patrimoniální pojetí státu. Panovníci vesměs disponovali nařizovací pravomocí, stáli v čele vojska a osobovali si správní či finanční oblasti. Tato hodnost se dědila buď podle seniorátu či primogenitury.

Z gardy germánských náčelníků se vyvinula panovníkova družina. Za slib důvěry je panovník odměňoval půdou či úřady. Často plnila družina také roli jakéhosi poradního orgánu panovníka.

Závažné problémy celé říše bylo možno řešit na lidových shromážděních. Postupem času přebírala poradní funkci lidových shromáždění užší shromáždění světských a duchovních předáků.

Rozsáhlejší potřeby regulace každodenního života a růst byrokracie vedl ke vzniku úředníků (dvorských x centrálních). Germáni často přebírali a uzpůsobovali původní římskou správní organizaci a doplňovali a nahrazovali ji venkovskými královskými úředníky (hrabě, comes, grafio). Ve střední Evropě se uplatňoval podobný systém tzv. hradní správy.

Samotné území nebylo příliš stabilizované, záleželo na panovníkovi, na jak velkém území dokázat uplatnit svou moc. Místní správa byla nerozvinutá.

1. Vztah státu a církve ve středověku (6.-15. st.)

• teorie o univerzalitě = svět je jedno tělo, může mít jen jednu hlavu = církevní moc

• teorie dvou mečů = papež je správce dvou mečů, rozhoduje, komu svěří meč ke správě světské moci

• Do 9. století žila katolická církev ve shodě se státní mocí, specifická forma se vyvinula v Byzanci, kde byl císař v čele světské i duchovní moci – caesaropapismus. Oslabení státní moci a růst církevního majetku vedly ke snaze církve o hegemonii nad světskými panovníky – „boj o teokracii“ (9. – 14. st.)

• Boj o investituru – investitura = uvádění do církevních úřadů světskou mocí, spor o dosazování vysokých církevních hodnostářů, spor vyřešen r. 1122 konkordátem wormským – dohoda mezi papežem a císařem, vítězí církev

• 14. st.: bula Unam sanctam: francouzský král Filip IV. Sličný vs. Papež Bonifác VIII., král chtěl zdanit církevní majetky, bula = světská moc má podléhat moci duchovní, která ji předčí důstojností a vznešeností, exkomunikace krále z církve, král svolal generální stavy -> přesídlení papežů do Avignonu

• Vrchol boje o investituru nastal v 11. století za papeže Řehoře VII., který soupeřil s Jindřichem IV. – vydání díla Dictatus papae, manifestu křesťanské teokracie a papeženského absolutismu, Jindřich nucen potupně cestovat do Canossy.

• Velké schizma (1054) rozdělení církve na katolickou (na Z) a ortodoxní či také pravoslavnou (na V)

• Pax Dei – „boží mír“, zákaz bojů od středy do neděle, dále v době adventní a postní

• Gratianův dekret (12. Stol.) – sepsání a výklad kanonických norem boloňským magistrem Gratianem, ovlivnil pozdější vývoj kanonického práva ve středověku, dále ho rozvíjí: Liber extra (autorem Řehoř IX.) a Liber sextus (autorem Bonifác VIII.), završením kodifikace kanonického práva je Corpus iuris canonici z roku 1580

• boj o supremaci – snaha církve o nadvládu nad světskou mocí, ideologickým zdůvodněním teorie dvou mečů – jeden měla mít světská moc, druhou církev, dle církve však oba náleží církvi, která poté jeden propůjčuje světským panovníkům, představitelem papež Bonifác VIII., který vydal bulu Unam sanctam namířenou proti Filipu IV. Sličnému, v tomto měření sil však církev neuspěla a postupně dochází k úpadku papežské stolice a papežskému schizmatu

• křížové výpravy – kontakt s východní kulturou