TP - Pražská scripta

1) Subjektivní právní odpovědnost

•

Předpokládá vždy zaviněné porušení právní povinnosti; někdy je nazývána – odpovědnosti za zavinění
◦

Zkoumá se, zda odpovědný subjekt skutečně následek zavinil (ať už úmyslně, nebo z nedbalosti)

•

Dva typy subjektivní právní odpovědnosti:
◦

a) zavinění se presumuje – ale existuje možnost exkulpace

◦

b) zavinění je nutno dokázat 

2) Objektivní právní odpovědnost

•

Jde o odpovědnost za protiprávní stav, za výsledek

•

Jde o odpovědnost za porušení práva bez ohledu na to, zda nositel povinnosti porušení zavinil či nikoliv

▪

Předpokladem není zavinění v jakékoliv formě (odpovědnost nese ten, kdo stav nezavinil)

▪

Je výsledkem nezaviněného protiprávního jednání nebo protiprávního stavu

•

Zákon pomíjí zavinění jako podmínku odpovědnosti

•

Vychází z oprávněnosti a nutnosti přiměřeného, realistického a spravedlivého rozložení rizik, práv a povinností mezi 
jednotlivé subjekty, pokud dojde k výsledku, který je v rozporu s právem

▪

Především ve výrobních a dopravních provozech či při některých náročných technických výkonech 

▪

V moderním právu má dosti široké uplatnění 

•

Má významné místo v právu soukromém (zejména občanském, obchodním, zčásti pracovním) a v některých institutech 
práva správního
▪

Je vyloučena v právu trestním a přestupkovém, které je vybudováno na základě principu odpovědnosti za zavinění

•

Dva typy objektivní právní odpovědnosti:
▪

a) s možností liberace 
•

Osoba se objektivní odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škoda byla způsobena některou ze skutečností, kterou
zákon připouští jako liberační důvod ( liberačním důvodem je to, že subjekt prokáže, že i kdyby vyvinul 

veškeré úsilí, škodlivý následek by stejně nastal – za takový důvod je zpravidla považována vis maior)
◦