TP - Pražská scripta

Důkazné břemeno nese ten, kdo by byl odpovědný – musí prokázat liberační důvody

◦

Vis maior – vyšší moc – neodvratitelná okolnost, které nemůže být zabráněno ani při vynaložení 
veškerého úsilí, které lze rozumně požadovat (např.povodně, zemětřesení, jiné živelné katastrofy)

▪

b) bez možnosti liberace 
•

Absolutní objektivní odpovědnost

78

•

Právní úprava neumožňuje bránit se odpovědnosti prokázáním zvlášť stanovených liberačních důvodů

•

Subjekt pak nese odpovědnost i za vis maior 

Prvky zaviněného porušení právní povinnosti

•

Prvky zaviněného porušení právní povinnosti – stránky deliktu a jeho následku

•

Subjektivní odpovědnost – konstruován na principu zavinění (odpovědnost za zavinění)
◦

Vždy je třeba prokázat existenci i míru zavinění.

•

Zavinění není jedinou složkou deliktu -  mluví se o 4 prvcích zaviněného porušení:

◦

Objektivní stránka deliktu

▪

základem každého deliktu je určité jednání (= projev vůle ve vnějším realitě), které způsobuje určitý následek; toto 
jednání pak způsobí určitý následek, což je spojeno se vznikem právní odpovědnosti

▪

mezi jednáním a následkem musí být prokázána příčinná souvislost (kauzální nexus), takže subjekt může být činěn
odpovědným za delikt pouze v případě, že jeho určité jednání přímo vyvolalo určitý následek (uvažujeme ve stavu 
umělé izolace jevů)

▪

důležité jsou okolnosti vylučující protiprávní jednání – např. nutná obrana, krajní nouze, právo na odpor vůči státu 
ve smyslu čl. 23 Listiny základních práv a svobod

◦

Objekt deliktu 

▪

právem chráněný zájem (= jevy a společenské vztahy), na který delikvent útočí (např. zdraví, život, majetek)

▪

rozlišujeme veřejný a soukromý zájem – útok na veřejný zájem vede vždy k veřejnoprávnímu charakteru deliktu