TP - Pražská scripta

▪

norma, která je platná, je součástí právního řádu

▪

historicky dvě základní formy publikace

•

materiální – starší forma – např. „vybubnování“ a seznámení s obsahem

•

formální – současnost – zveřejnění v úřední sbírce

◦

3) účinnost – samotná časová působnost normy – může se od platnosti lišit

Účinnost právního předpisu

•

„možnost způsobit následky s přijetím normy vymezené, tj. jeho aplikovatelnost na normou upravené právní vztahy“

•

účinnost právního předpisu nemůže nastat dříve, nežli jeho platnost (jednalo by se o pravou retroaktivitu)

•

stanovení účinnosti možno dvěma způsoby:
◦

vázané na čas – tři možnosti:

▪

účinnost se kryje s platností (u nás výjimečné – možno jen vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem)

▪

účinnost stanovena speciálním ustanovením

▪

použito generální ustanovení v Ústavě či publikační normě (v ČR §3 odst. 3 zákona 309/1999 o Sbírce zákonů a 
Sbírce mezinárodních smluv, podle něhož účinnost nastává 15. dnem po nabytí platnosti → vyhlášení – není-li 
stanovena pozdější účinnost)

◦

vázané na vznik jiných právních skutečností (např. přijetí jiného předpisu, volby apod.)

•

legisvakanční lhůta (vacatio legis) – mezi okamžikem platnosti a účinnosti – smyslem je čas pro seznámení adresátů s 
obsahem normy a provedení nutných technických opatření

◦

legisvakanční lhůtu nemají mezinárodní smlouvy

◦

okamžitě vykonatelné jsou také nálezy ÚS, kterými se ruší zákon nebo jeho část, pokud ÚS nestanoví jinou lhůtu

•

i po zániku platnosti bude norma aplikována (vznik právních vztahů se musí posuzovat podle právní úpravy, platné v době 
jejich vzniku) – derogaci tak nelze zcela jednoznačně ztotožnit se zánikem účinnosti