Zbytek otázek ze zpracovných
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
b) americké právo
značné rozdíly mezi federálním právem a právy jednotlivých zemí
-
hlavní jednotící prvek obou systému: právní terminologie a právní normy
K zemím angloamerického typu právní kultury patří Anglie, Spojené státy americké a státy Britského společenství národů. Pramenem práva jsou právní obyčeje, právní literatura, soudní precedenty (typické, převažující prameny). Tyto formální prameny práva ovlivňují pojetí zákonnosti, techniku realizace práva. Zároveň však i v této oblasti nacházíme právo v podobě zákonů a jiných právních předpisů (typické psané právo). Systém common law není jednotný, v jeho rámci existují rozdíly, např. v USA nejsou pramenem práva právní obyčeje a vychází se z psané Ústavy.
Kontinentální a angloamerický systém - hlavní rozdíly
rozdíl v pramenech práva (který ovlivňuje další tři rozdíly) - v kontinentálním systému to je právní předpis (zákon), v angloamerickém je nejdůležitější precedent, prosazuje se však mnohost pramenů práva
rozdíl v postavení soudců z hlediska tvorby práva - v K systému soudci právo nalézají mezi stranami (inter partes) - netvoří ho, Ústavní soudy působí vůči všem (erga omnes) pouze silou přesvědčivosti. V A systému nalézají soudci právo a vyšší soudy mohou právo tvořit (působí erga omnes)
rozdíl v právních institucích, v právní terminologii a v celkovém chápání práva a v dělení práva na odvětví - K systém je založen na recepci římského práva
rozdíl v pojetí právního státu, v pojetí zákonnosti - K typ vychází ze zákona => právní stát, A typ prosazuje vládu práva (rule of law)
-
Pro země aplikující islámské právo je základním a neměnným pramenem práva Korán. Tento základní zdroj islámu byl uzavřen smrtí Muhammada (ke konečné redakci došlo 10 let poté). Potřeba vykládat a aktualizovat výroky Koránu vedla k přijetí zásady platné pro jeho interpretaci. Právo interpretovat výroky Koránu přísluší jen osobě důvěryhodné, morálně bezúhonné a věci znalé, tedy znalci, učenci. Tím je jednotlivec - álim (sbory ulamá). Interpretace nepřísluší kterémukoli muslimovi. Typické pro tento typ právní regulace je prolínání právních, náboženských a etických pravidel. V současnosti islámské právo řeší zejména problematiku vlastnického, rodinného a dědického práva. Ostatní oblasti právního života jsou spojeny buď s kontinentálním, nebo angloamerickým právem. Specifickými formálními prameny islámského práva jsou: Korán, sunna (tradice (hádís) - návod pro řízení záležitostí muslimské obce - Prorokovo vystupování v různých životních situacích = vzor a výzva k napodobování), idžma (názorová shoda znalců), kijás (analogické odvozování). Týká se především postavení lidí (hlavně žen) ve společnosti, rodiny, manželství a trestního práva. V procesu kolonizace docházelo k westernizaci (k převzetí západních vzorů). Posledních 20 až 30 let se k šaria začíná opět prosazovat. Má kazuistický charakter, není úplně rovnocenný předchozím dvěma, netvoří ucelený systém.