Státověda

- vliv mezinárodního a zejména nadnárodního charakteru na změně funkcí a úkolů státu – EU vykonává veřejnou moc v podobě regulace chování subjektů bezprostředně na území svých členských států, aniž by v konkrétním případě potřebovala jejich souhlas => pojem svrchovaného státu přestává být dogmatem mezinárodního a vnitrostátního práva

- stát má sice stále ještě mocenský monopol, nemá však již monopol na veškeré činnosti, které s ním byly kdysi spjaty – z různých důvodů (účelnost, efektivnost) přenášeny dolů na samosprávné subjekty, ale i na PO a FO (tzv. privatizace státních úkolů) a nahoru na nadnárodní celky – EU)

- od původní podoby státu, který byl chápán jako soukromé vlastnictví panovníka a kde panovník absorboval (tzv. absorpční teorie) vše, co se jej týkalo, byl učiněn obrovský krok: role státu zčásti přejímány ze strany

→ složek státu (posilování subjektů federace, které získávají částečnou subjektivitu v mezinárodním právu)

→ subjektů společnosti (politické strany, velké podniky, banky)

→ veřejnoprávních korporací (územní samospráva

- stát je stále integračním faktorem, který stmeluje společnost a reprodukuje její jednotu zejména v krizových situacích; tato role roste tím víc, čím méně je jeho tradičních atributů jako hranice (Schengenský prostor), měna

vývoj pohledu na svrchovanost a kompetenční kompetenci státu:

- ještě na počátku 20. století zastáván názor, že stát nemusí respektovat nabytá práva jedince, je-li to třeba k naplnění účelu státu

- současné pojetí naopak založeno na představě, že účelem státu je garantovat postavení jedince

dělení funkcí a úkolů

→ funkce absolutní a relativní, věčné a časové

- názor na to, co je věčné, se mění; v současnosti zaručení práv jednotlivce, obecné blaho, do 19. století vedení války → funkce podléhají změnám

→ funkce výlučné a společné, zastupitelné a nezastupitelné

- některé úkoly může plnit jen stát (diplomatické styky), jiné mohou přebírat jiné subjekty (výstavba dálnic)

- některé úkoly obstarávány dříve soukromě, dnes stát (vzdělání)

- některé další úkoly stát plní s jinými subjekty (veřejný pořádek – státní a obecní policie)

- členění z hlediska činností, které musí plnit jedině stát: legislativa (zákonodárná moc), exekutiva (výkonná moc), judikativa (soudní moc)

→ hledisko pozitivistické - na základě struktury a organizace státu můžeme usuzovat na jeho reálné úkoly a funkce

→ hledisko pozitivně právní

- založeno na tom, co stát svými předpisy sobě ukládá za úkol

- překonáno hledisko kompetenční kompetence nebo výsosti státu → stát je omezen právně i mezinárodněprávně => neplatí, že stát si jako svou kompetenci může stanovit cokoli a vše ostatní musí účelu státu ustoupit