Státověda

24. Zákonodárství jako jeden z hlavních druhů činnosti moderního státu

= druh státní činnosti, který spočívá v přípravě, projednání a přijetí (schválení a publikaci) PN

- jedná se o určitou tvorbu určitých pravidel chování, právních norem, které jsou obsaženy v pramenech práva nejvyšší právní síly + nebo ve formách jim na roveň postavených

- subjekty zákonodárné činnosti: Parlament, hlava státu, vláda, ministerstva, jiné ústřední orgány státní správy, subjekty samosprávy (ale ne každý z nich může podat návrh)

- subjekty se zákonodárnou iniciativou: Parlament (sněmovny, pokud jsou dvoukomorové, jednotliví členové nebo skupiny členů parlamentu), vláda, hlava státu (ale ne vždy, u nás není), subjekty samosprávy

subjekty:

a)podílející e na přípravě (návrhu)

- se zákonodárnou iniciativou – návrh může podat jen ten, kdo má tuto iniciativu, tu má Parlament, subjekty, které působí v parlamentu, může ji mít hlava státu, má ji vláda v moderních státech

- nedisponující zákonodárnou iniciativou – disponují faktickým, věcným, odborným potenciálem (jsou to ústřední orgány, které řídí podřízené státní orgány)

- poradní – subjekty s poradním charakterem

b) projednávající a schvalující návrh

- struktura orgánu: záleží, zda je Parlament tvořen jednou, nebo dvěma komorami => ovlivňuje délku projednání a také konečný výsledek (jednokomorový => proces je jednodušší)

- proces (čtení a hlasování): řeší se, zda se bude vůbec návrhem zabývat (1. čtení), rozebírání návrhu (2. čtení) – vliv lobbistické instituce, které mohou ovlivnit proces, definitivní ladění úpravy návrhu (3. čtení)

- konečné hlasování

/stále hovoříme o návrhu (!) zákona, ne i zákonu/

c) vyhlašující

- hlava státu – podepisuje (v některých státech není nutné)

- publikační – normotvorná funkce – návrh zákona musí být publikován v nějakém promulgačním orgánu

přijetí

- schválení návrhu (i když byl přijat, je to stále návrh)

- v ústavách požadována určitá většina (v případě ústavního zákona kvalifikovaná)

- až okamžikem promulgace se z přijatého návrhu stává zákon

- u dvoukomorových Parlamentů by se k návrhu měla vyjádřit horní komora (buď souhlasí, nebo nesouhlasí, nebo souhlasí s pozměňujícími návrhy)

- významnou roli hraje hlava státu, ­disponuje suspenzivním (pozastavovacím) vetem (pozůstatek absolutního veta)

• pozitivní zákonodárství: určitý pramen práva osahuje právní normu, která vytváří, upravuje nebo ruší společenský vztah

• negativní zákonodárství: spojeno s působením ústavního soudnictví nebo instituce jí na úroveň postavené (může právní normu jen zrušit, ne přijmout)

• institut delegovaného zákonodárství: určitá činnost státu, kdy příprava, projednání a přijetí právní normy je svěřena vládě; tento institut není pravidlem (výjimkou Francie V. republiky, Velká Británie, SRN); tato pravomoc vlády musí být zakotvena v ústavě