Státověda

státní aparát – někdy používán alternativně vedle státního mechanismu, jindy jako souhrnné označení státních orgánů a některých orgánů (úředních osob) zvláštních složek státního mechanismu

- nezahrnuje problematiku státních organizací a státních zařízení (zajišťují jen záležitosti vnitřního řízení a správy)

29. Státní orgány, jejich postavení a charakteristika. Působnost státního orgánu

Státní orgány

- vyčleněné části organizace státu

- mají postavení základních a rozhodujících složek státního mechanismu

- v moderních státech mají právem koncipovanou a stanovenou působnost, pravomoci a státně mocenský charakter činnosti

- každý státní orgán je právně přesně charakterizován a popsán (vymezen vůči ostatním státním orgánům a vůči vlastním složkám státního mechanismu)

- mají specifikováno postavení, úkoly a působení vůči společnosti (působnost a pravomoci)

- organizační a osobní stránky (řízení a organizace, členské, služební a odpovědnostní vztahy) jsou popsány ve statutech, organizačních, jednacích a disciplinárních řádech

- popisuje způsob vzniku, zřízení, ustavení, název a sídlo orgánu

- organizační, řídící a materiální problémy spojené s existencí, fungováním a financováním státního orgánu jako určité instituce

- dotýká se charakteru státního orgánu jako určitého sociálního systému a sociálně společenské reality, ústavně právních, kompetenčně služebních a dalších vztahů

Působnost státního orgánu

• výchozí a neopomenutelný prvek právního statusu orgánu

• vyjádření úlohy a postavení v určitých společenských vztazích

• jedná se o jemu právem svěřené úkoly a činnosti

• souhrn oprávnění a povinností v konkrétním rámci působení

• působnost = kompetence = právem stanovený předmět, obsah a rozsah činnosti

• vymezuje objekty působení, tzn. společenské vztahy, vůči nimž nebo v nichž působí

• vymezuje úkoly, činnost a zaměření v procesu působení na objekt

• určitý výčet úkolů a činností

• souhrn práv a povinností (stanovených v jednom nebo více právních předpisech, které vymezují konkrétní činnost – funkci)

• rámec výkonu pravomoci

• věcný: obecný (parlament, vláda) nebo konkrétní (např. ministerstva) okruh společenských vztahů

• územní: území, na kterém je oprávněn a povinen působit; může být celostátní (parlament, vláda, ministerstva) nebo místní (podle teritoriálního uspořádání státu), popřípadě mohou existovat různě specifikované části území (podle zámořských území, autonomních oblastí, území s decentrovaným výkonem státní správy)

• časový: časová neurčenost (u většiny) nebo dočasnost (časový rozsah je vymezen stanoveným termínem, lhůtou, nastoupením nebo splněním určité podmínky)

• osobní: obecný (vůči všem osobám na území státu, resp. v rámci územně vymezeného rozsahu) nebo speciální (týká se různě kvalifikovaných charakteristik osob, např. cizinci, uprchlíci, muži, vojáci, mládež)

• funkční: příslušnost rozhodovat v první nebo ve druhé instanci; týká se zejména soudního nebo správního typu orgánů