Státověda

Pravomoc státního orgánu, druhové hledisko, klasifikace státních orgánů dle pravomoci – viz. ot. č.29

32. Způsoby ustanovování osob do funkcí a složení státního orgánu

Podle způsobu vzniku:

1. volba

   • přímá – volba přímo voliči; typicky volba do parlamentů a někde volba prezidenta

   • nepřímá – volba již zvolenými zástupci (voliteli nebo volenými orgány); někde volba prezidenta, výjimečně předsedy vlády nebo členů vlád

2. jmenování – ustaveni do funkce jmenovacím aktem státního orgánu jiného druhu nebo státního orgánu vyššího stupně; typicky vládní a další státně správní orgány

3. dědičnost – ustaveni (zpravidla potomka) do funkce po původním nositeli na základě nástupnického práva; hlava státu v monarchii

4. virilita – působení v určitém orgánu je důsledkem členství nebo výkonu funkce v jiném státním orgánu; viceprezident USA je zároveň předseda Senátu

Podle složení:

1. způsob tvorby vůle a prezentace

• monokratická podoba – ministerstva, územně nekoncentrované orgány státní správy, samosoudci, státní zástupci

• kolegiální podoba – parlamenty, vlády, kolegiální hlavy státu, soudní kolegia

1. povaha požadavků na osobní prvek st.org.

• odbornost – působení je podmíněno odbornými znalostmi, určitou kvalifikací, praxí; orgány soudního kontrolního či inspekčního typu. Státní zastupitelství

• laický charakter – nepředpokládá odbornost, ale nevylučuje ji; parlamenty

• kombinované – oba předchozí prvky – obligatorně složeny z odborného i laického prvku; soudní senáty složené ze soudců a přísedících

33. Typy a druhy státních orgánů

Typy státních orgánů

• hlavy státu: nejvyšší představitelé státu

• parlamenty: zastupitelský charakter, vystupují jako subjekty normotvorné, organizační, kreační, kontrolní a iniciativní činnosti

• vlády: nejvyšší orgány (kromě prezidentské formy i nejvyšší výkonné kolegiální orgány), řídí, koordinují a odpovídají za realizaci státní politiky a za výkon státní správy, disponují odvozenou normotvornou pravomocí

• ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy (zpravidla reprezentují monokratické orgány): pro jejich vedoucí je typické členství ve vládě, řídí, koordinují a odpovídají za státní politiku a výkon státní správy na určitém úseku, mohou vydávat sekundární normativní právní akty

• územní orgány státní správy: nejčastěji podřízeny ministerstvům, často monokratický charakter, realizace a výkon státní správy prostřednictvím rozhodování ve správním řízení (individuální správní akty)

• soudy: samostatné, nezávislé, nepodřízené, jsou subjekty soudní pravomoci (jurisdikce), zajišťují výkon spravedlnosti prostřednictvím aplikace a v angloamerické oblasti i tvorby a závaznosti práva

• mluvčí občanských práv (ombudsmani): specifický orgán vytvářený (zpravidla volený parlamentem), který je nezávislý na soudních a správních orgánech

• státní zastupitelství (prokuratura): vystupuje jako subjekt státní žaloby, případně vyšetřování nebo dozoru nad ním, zastupují zájem státu