Státověda

- moderní stát je snahou odlišit novou všezahrnující mocenskou organizaci od její předchozí podoby –

- korunou tohoto vývoje bylo přijímání psaných ústav, ty jsou také projektem budoucího vývoje státu

37. Vznik psaných ústav

- vznik psané ústavy jako právního aktu nejvyšší právní síly je spojen se vznikem moderního státu, jeden z jeho vnějších projevů

→ myšlenka společenské smlouvy: většinou to byl výraz suverenity lidu a likvidace absolutismu (často to byla jen úmluva lidu, ne dohoda s králem; např. u amerických kolonií)

→ písemné zakotvení a slavnostní vyhlášení (návaznost na středověká privilegia a výsady udělovaná formou slavnostního dokumentu)

→ teorie dělby moci: institucionální záruka svobody jedince

→ představa o nadřazenosti psaného dokumentu nad obyčejem

→ teorie egalitarismu a liberalismu, tzn. rovnost a svoboda lidské bytosti

→ myšlenka nové „bible“, víry v možnost racionálního řešení společenských problémů

Fáze vývoje ústavy moderního státu

- v plné formě se moderní stát s ústavou začíná projevovat až koncem 18. století v podobě ústav amerických kolonií, USA (1787), Francie

a) první fáze vývoje

- hlavní pozornost věnována organizaci státní moci a její dělbě

- postavení jedince upravováno v jiných dokumentech (Bill of Rights)

b) druhá fáze vývoje

- úprava vztahu státní moci a jedince (spolu s otázkami samosprávy) – jeden z nejvýznamnějších znaků moderního konstitucionalismu

- jedinec získává právo na účast při řízení veřejných záležitostí, hlavně právo volební

c) třetí fáze vývoje

- projevuje se ve 20. století

- do obsahu ústav stále více proniká zakotvení cílů státní činnosti a hodnot, kterými se má státní moc vázat

- je to důsledek obou světových válek a masového porušování lidských práv v totalitních státech

38. Druhy ústav z hlediska jejich typologie

Ústavy právní a faktické

- východiskem pro klasifikaci ústav je jejich členění v sociologickém a právnickém smyslu

→ v sociologickém smyslu má ústavu každý stát, i kdyby byl založen jen na obyčejovém právu

- vždy existuje nějaké mocenské uspořádání (i když je ovlivňováno jen samovládci)

- označení ústava je hodnotově i ideologicky neutrální, nevypovídá nic o podobě režimu, o omezení moci panovníka atd.

→ v právním smyslu jde o zachycení žádoucího modelu společenských mocenských vztahů v různých pramenech práva

- ústavy v právně logickém smyslu: základní norma (která stanovuje, kdo je zákonodárcem) není stanovena právem, ale je jen předpokládána jako jeho východisko

- ústavy v pozitivně právním smyslu: na základě právní normy působí normotvůrce, který stanoví právní pravidla pro tvorbu právních předpisů

Ústavy ve formálním a materiálním smyslu

→ v materiálním smyslu: všechna právní pravidla, která tyto otázky upravují bez ohledu na to, zda se nachází v právním aktu nazvaném ústava nebo v obyčejném zákoně (ústavní obyčeje, soudní rozhodnutí, historické dokumenty atd.; jsou zde upravovány otázky vztahu ústavy a státu, práva, společnosti a politického systému; takovouto ústavu má např. Velká Británie