Státověda

- ústava vychází z vyšší právní síly, je to základ a vrcholek právního řádu

- reguluje fundamentální společenské vztahy, které vyjadřují povahu daného státu a společnosti, pomáhá regulovat konflikty, které tuto povahu trvale narušují (snaha získat stát pro sebe)

- ústavy vyjadřují i základní politická pravidla hry o moc

- ústava je výrazem zaměření určitého státu a společnosti; tuto funkci ústavy plní, i když v nich o ideologii nepadne ani slovo

- je-li ústava výsledkem dohody základních společenských sil (konsensu), vede k vytvoření předpokladů pro fungování základních společenských mechanismů

- ústava, která umožňuje účast jedince na správě veřejných záležitostí, napomáhá ztotožnění jeho jednání s fungováním společnosti

- ústavy vyjadřují právní a politickou kulturu společnosti, ale i obecně kulturní hodnoty a povahu národa

Obsah

• ústavní normy, které stanoví pravidla chování v rámci fundamentálních společenských vztahů

• v terminologii ústavní teorie se obsah označuje jako materia constitutionis (ústavní materie)

40. Obsah ústavy a členění dle ustanovení ústav moderního státu

→ normy zřizující a rušící stát jako takový

- v ústavách se vyskytují výjimečně

- zpravidla jsou přijímány v době, kdy stát již existuje, resp. neexistuje (např. kvůli válce)

- výjimkou je náš ústavní zákon o zániku ČSFR

→ normy určující území a obyvatelstvo státu

- vymezení hranic státu, režim jejich změn, vnitřní členění státu atd.

- pravidla pro udělování státního občanství a tzv. cizinecký režim

→ normy upravující otázky výkonu státní moci

- upravují otázku nositele státní moci, dělby státních funkcí

- převládají normy kompetenční, které svěřují jednotlivým státním orgánům oprávnění a povinnost vykonávat svěřenou funkci

- normy stanovící, tzn. co má stát dělat a co může dělat v mimořádných situacích (výjimečný stav, stav branné pohotovosti, stav ohrožení atd.)

- normy týkající se finančního hospodaření státu, státního rozpočtu, rozdělování výnosů z daní atd.

- organizační pravidla činnosti nejvýznamnějších státních orgánů (pravidla časová, procedurální – např. u parlamentu, pravidla upravující postavení osob, které jsou ve funkcích v orgánech státní moci)

→ normy upravující důsledky rozhodnutí orgánů státní moci

- pravidla týkající se právních předpisů, zejména zákonů (stanovení předpokladů jejich právoplatného přijetí, ustanovení o platnosti stanoví, kdy lze nějakou věc upravit ústavním zákonem, zákonem, popř. podzákonnými předpisy)

- pravidla pro vydávání individuálních právních aktů (usnesení parlamentu, rozhodnutí prezidenta, rozsudky soudů)