Státověda

→ polopřímá demokracie - rozhodování zvolených zástupců doplněno metodami přímé účasti občanů

Způsob ustavení orgánů vykonávajících státní moc

- základní členění orgánů – dědičné X ustavené jiným způsobem (např. volby) → princip elity (schválení příslušným orgánem vládnoucí strany) může plynout z povahy věci – např. v katolické církvi byl po zavedení celibátu vyloučen princip dědičnosti

Rozdělení podle ustavení hlavy státu do funkce:

→ Monarchie

a) dědičné monarchie

- dědičné nástupnictví

- vytvořena řada systémů k určování dědické posloupnosti – např. pragmatická sankce (Rak.)

b) volené monarchie

- dnes již výjimečně – pouze ve Vatikánu, Malajsii a Spojených arabských emirátech

- obvykle doživotně, v Malajsii na 5 let

→ Republika

- hlava státu volená

- zakotvené pravidlo rotace – omezení volitelnosti pouze na dvě období (popř. dvě po sobě jdoucí období) - toto pravidlo zavedl G. Washington (byla mu nabídnuta kandidatura potřetí, ale odmítl, aby USA nevypadala jako skrytá monarchie)

- ve zvláštních případech je možné i jiné ustavení do funkce:

- odstoupení prezidenta (uprázdnění funkce): USA, může se volit jen jednou za 4 roky => podle ústavy nastupuje viceprezident (např. po odstoupení Nixona nastoupil Ford)

- revoluce (změna systému) nebo převrat (výměna vládnoucích) – používáno v Africe, Asii

- zbavení funkce – ve středověku např. právo na odpor vůči panovníkovi, v republikách – zbavení funkce cestou obžaloby za porušení ústavních povinností (tzv. impeachment) – viz. Nixon a aféra Watergate v USA

47. Formy vlády (vládnutí) a formy uspořádání výkonu státní moci

- vzniká otázka, kdo moc vykonává konkrétně, v jaké oblasti, a jaké jsou vztahy mezi orgány, které státní moc vykonávají – první problém se označuje jako dělba moci, druhý jako forma vlády v úzkém slova smyslu

- s rozlišením na moc výkonnou (úřady), zákonodárnou (moc poradní, rada) a soudní vystoupil již Aristoteles

→ formy vlády – řeší otázku, kdo je subjektem státní moci a jaký je systém vztahů mezi nejvyššími stát. orgány

dělba moci na úrovni mezinárodních organizací

→ primární právo (právo EU) – v podobě zakládajících smluv, které mají povahu mezinárodních smluv a vyžadují ratifikaci členskými státy

→ sekundární právo – tvořeno přímo orgány EU (Rada a Evropský parlament) – není třeba ratifikace

a) nařízení – obecná působnost

b) směrnice – závazné jen pro státy, které jsou jejich adresáty

formy uspořádání výkonu státní moci

vertikální a horizontální dělba moci, centralizovaná a decentralizovaná moc

48. Dělba moci. Základní pojetí a hlediska

- státní moc byla původně založená ve více sociálních skupinách a centrech (panovník, šlechta, církev, města) – to se ovšem neslučuje s moderní státností, která se vyznačuje koncentrací moci => takováto reálná dělba moci zanikla vítězstvím absolutismu a objevuje se jen zřídka např. v podobě dvojvládí