Státověda

- prosazovala se zásada, že členem kabinetu by neměl být člen Dolní sněmovny, zanedlouho byla však opuštěna a podmínkou členství v kabinetu se opět stalo členství v Dolní sněmovně

- Anna Stuartovna rezignovala na to, aby pravidelně docházela na schůze kabinetu, pověřila jednoho z ministrů, kterého nazývala prvním, aby řídil zasedání vlády

- kabinet v 18. století neustále stabilizoval svou pozici (začínal se zabývat samostatně určitou agendou a stále víc přijímal vlastní rozhodnutí)

19. století

- v 19. století se prosadil institut vyslovení nedůvěry vládě (nebyla to jen záležitost síly premiéra nebo panovníka, stal se z toho ústavní princip)

- do první poloviny 19. století tedy existovala parlamentní forma vlády

- v tomto období docházelo k rozšiřování volebního práva, posilovalo se postavení politických stran a politických vůdců (když zvítězili, tak se stali lídry parlamentní většiny, z této pozice se stávali premiéry a mohli si prosazovat své zájmy v Dolní sněmovně)

- vláda parlamentu se začíná měnit na vládu kabinetu

- v období 2. světové války byly u moci válečné kabinety, byly méně početné (početnost není svázána pravidly) a dominantní úlohu hrál premiér (jako vůdce lidu)

- od této doby se hovoří o vládě premiéra

- v mírových dobách mí kabinet 16 – 21 členů a vystupuje skutečně jako kolektivní orgán

- vnitřní kabinet: je patrnější podle osobnosti premiéra (když je premiér silnější osobnost, je vnitřní kabinet patrnější, premiér konzultuje nejzávažnější otázky jen se dvěma až třemi ministry)

- vláda (v širokém slova smyslu) se nikdy neschází na společné schůzi (dochází k individuálnímu jednání premiéra se členy vlády)

51. Neoprezidentská forma vlády

- „poloprezidentská forma vlády“, „poloparlamentní vláda“, „prezidiální parlamentarismus“

Prezident

- čl. 5: prezident je garantem ústavnosti, územní celistvosti, bezpečnosti a nezávislosti Francie

- čl. 16: jsou-li tyto hodnoty ohroženy, může prezident po nezávislé konzultaci s předsedou vlády, předsedou národního shromáždění, předsedou senátu a předsedou státní rady vydávat nařízení, které mají právní sílu zákona (ale musí respektovat ústavu, republikánský princip)

- prezident může konzultovat důležité otázky přímo s francouzským národem (může použít referendum)

- pokud by výsledek referenda dopadl v neprospěch vyhlašovatele (prezidenta), mělo by být povinností prezidenta odstoupit od svého záměru

Vláda

- v úzkém slova smyslu - Rada ministrů (tvořena předsedou vlády a 4 nejdůležitějšími ministry - financí, zahraničí, vnitra, obrany); této radě zpravidla předsedá prezident

- v širokém slova smyslu ­- tvořena předsedou vlády, 4 ministry a dalšími ministry resp. státními tajemníky (této vládě se někdy říká kabinet)